Adéla Stopka

Pojďme začít mým oblíbeným meteorologickým okénkem, protože to už tady dlouho nebylo! Ráda bych vás o něco požádala – mohli byste se prosím společně se mnou modlit, aby už konečně přestalo být jaro nebo skoro léto, když má být zima, a aby už taky trochu něco nasněžilo? Pěkně prosím, smutně koukám! Docela ráda bych pro změnu šoupala nohama na lyžích, a ne v práci po koberci, když zapomenu včas poslat ostatním něco, co jsem rozhodně slíbila v předchozím týdnu a pak se mi to vykouřilo z hlavy. A pojďme si říct, že třeba takové Praze sněhová čepice fakt sluší a kvetoucí keře v parku vypadají v lednu vážně dost divně. 😊

Léto už je v plném proudu, takže si člověk užívá obvyklých radovánek: sluníčka, opalování, koupání, spálených zad a samozřejmě více volného času na čtení. A co si budeme namlouvat, na koupaliště se mnohem víc hodí nějaká ta letní oddechovka než například nějaká bichle od Dostojevského – tu si já osobně nechám raději na podzim, kdy venku je tma a do oken buší vítr a déšť.

Michal vám v minulém blogu slíbil, že vám dneska budu vyprávět, jak bylo v Bologni. Tak abyste věděli, bylo tam krásně! Teplo! Modré nebe! Piadiny se sýrem a prosciuttem! Ptáci zpívali a všichni se usmívali, prodavači zmrzliny, literární agenti i zástupci zahraničních nakladatelů, a všichni do jednoho jsme byli šťastní přešťastní, že se téhle tradiční schůzkové veselice konečně zase můžeme osobně účastnit.