Je začátek července a to neomylně znamená jediné – začaly letní prázdniny. A nikde to nepoznáte lépe než v ranním autobusu nebo metru na tvářích studentů. Během školního měli většinou krhavé ospalé oči, zírali do mobilů, pospávali, nepřítomně koukali do blba nebo poslouchali hudbu a bylo na nich vidět, že ze všeho nejradši by byli kdekoli jinde. Prostě všeobecný zmar. Zato teď?! Teď člověk žádné takové tváře nevidí, protože všichni studenti jsou doma a nejspíš v posteli a ani je nenapadne, aby se v půl sedmé ráno někam plahočili. Naštěstí mě do práce láká alespoň představa libovolného množství kafe zdarma a vyhlídka, že se pustím do čtení další knihy mé oblíbené autorské dvojice Jay Kristoff a Amie Kaufamnová.