Nazdárek, dneska musíme začít tradičním počasovým kolečkem, protože! Můžete mi někdo říct, co to je? Kam odešlo moje horké léto? Proč je venku tenhle podzimohnus uprostřed července? Může to už odejít, děkuju, nechci, stačilo? Tolik otázek a já napjatě čekám, kdy zas naskočí mód „sluníčko svítí, ptáčci zpívají“. Ale podzimní atmoška venku mě inspirovala k tomu, že vám představím svou nejnovější českou věc, která se právě na podzim chystá ven.

Jestli dneska čekáte nějaké lehounké pohodové letní počteníčko, bublinkatou limču s dvoubarevným brčkem nebo tak něco… tak vás asi zklamu. Vydáme se totiž do podsvětí za Hádem a Persefonou v posledním dílu Doteku temnoty, nazvaném tentokrát Dotek chaosu.

Detektivky na léto? Ano, prosím! A nejlépe od někoho, kdo je umí napsat tak, že přestanete vnímat okolí a podezíravě se díváte na všechny kolem sebe. Přesně tak píše Maureen Johnson – a Smrt v Jitřním domě, která vyšla začátkem června, vás o tom znovu přesvědčí.

Je to tady…! Konečně nastal TEN DEN. Den konce školy, vysvědčení a oslavných zmrzlin. Den, který tak nějak všichni vnímáme jako ten pravý začátek volna, léta a prázdnin, i když už do školy nechodíme. Myslím, že se na něj ve skrytu duše těšíme možná téměř všichni – znamená nejen konec povinností a úkolů a testů, ale hlavně začátek jiného času.

Je krásně, sluníčko svítí, prázdniny se kvapem blíží a především ti, co ještě chodí do školy a studují, můžou dvojnásobně zajásat. Nastane ideální období pro to, vyvalit se s knížkou k bazénu. Chvíli si číst, pak se smočit ve vodě a zase si číst. Já už tedy tohle štěstí nemám, tiše všem šťastnějším závidím, ale knížky můžu louskat pořád. Je to moje práce. A právě o jedné knížce, kterou jsem nedávno přelouskala a kterou už si můžete i koupit, bych vám ráda dneska napsala.

Ahoj všem, jak se daří? Venku konečně máme něco jako léto, takže já mám hned lepší náladu. Už se vidím někde u moře nebo v parku na dece s ledovou kávičkou a tím nejlepším kouskem ke čtení. Máte to tak s přicházejícím létem taky?

Doufám, že vás Bára minulý týden nadchla Srdcem přes palubu stejně, jako nadchla mě. Úplně totiž zbožňuju tyhle letní contempo romanťárny – nejvíc, když se jejich hrdinové podívají na nějaká zajímavá místa, kam bych chtěla jet taky. Člověk aspoň může cestovat ze čtecího křesla a přitom hledat letenky a jízdenky, cestovat prstem po mapě, googlit, jak to kde vypadá (právě u Srdce přes palubu to fakt doporučuju), a představovat si, kam by mohl o prázdninách nebo o dovolené odfrčet.

Přestože se vůbec nezdá, že se blíží léto a prázdniny, je tomu tak. Nevěříte? No tak se nedívejte z okna (kde se poslední dobou střídá listopad s dubnem a říjnem), ale do kalendáře… Začátek léta už se chystá a to teplo prostě musí přijít. Třeba už, konečně, tenhle víkend! A s přicházejícím teplem je čas se naladit na léto a prázdniny a cesty a dobrodružství. A pokud si to zatím nemůžete dovolit a škola nebo práce vás ještě nepustí, aspoň si můžete připravit seznam knih na léto.

Svět knihy 2025 je za námi. My jsme si ho všechny užily a doufáme, že ti z vás, co na něj dorazili, taky. Řekla bych, že to tentokrát vážně stálo za to. Byla tam neuvěřitelná spousta akcí, moře knih a hodně zajímavých lidí. Ale květen u nás není jen o pražském knižním veletrhu, pořád totiž chystáme další a další knihy k vydání. Některé z květnových krásek to bohužel na veletržní pulty nestihly a já bych to jedné z nich ráda vynahradila aspoň tím, že jí věnuju dnešní blog.

Rok se s rokem sešel a máme tu opět květen, mistrovství světa v hokeji, a hlavně, HLAVNĚ (!) Svět knihy, svátek všech knihomolů, který nemůžete vynechat. A pokud váháte, který den k návštěvě pražského výstaviště zvolit, určitě vám doporučím sobotu. Sobota na Světě knihy se totiž rovná HumbookStage, kde má CooBoo i letos spoustu programu.