blog

Nevím, jak se to stalo, ale včera mi bylo laskavě připomenuto, že do Vánoc zbývají už jen něco málo přes dva měsíce a že je tedy nejvyšší čas zařídit vše potřebné – jako třeba ozdobit stromek, hodit kapra do vany a promyslet vhodné dárky. Sice mi to přijde trochu předčasné, ale zdá se, že na víkend mám plány jasné. Nicméně jsem si řekl, že je taky ideální podzimní čas na nějakou pořádnou bichličku, protože co si budeme namlouvat, krátké knihy jsou skvělé a úžasné, ale někdy má člověk chuť se začíst do pořádně dlouhého příběhu a nemuset myslet na to, že za chvíli už skončí. A pokud byste chtěli pár tipů z CooBoo, tak za mě rozhodně nesmíte zapomenout na následující kousky.

Zatímco někteří, ehm ehm, se radují, že je konečně pěkný podzim, my ostatní v kanceláři i na dálku soutěžíme o to, kdo má z toho vysedávání u počítače nejstudenější ruce a kdo od rána zvládl vypít víc kýblů čaje. A to vám teda povím, jsou to tuhé boje! Brzy se k tomu asi taky přidá zápolení o to, kdo si je schopný na sebe obléknout víc svetrů najednou. Jenom upřímně doufám, že když už je taková hustá zima v době, kdy bych si docela přála pěkné babí léto, vydrží to tímhle tempem až do Vánoc, které budou tak ukázkově bílé a nynynky, že se Ladovy pohlednice budou stydět v koutě a šoupat nohama, děkuju pěkně!

Nazdárek všem! Dnes se navzdory nechutnému počasí hlásím s převratnými novinkami. Takže si uvařte pořádný hrnec čaje, jak se na tohle depresivní období sluší a patří, a jdeme na to.

Vzhledem k tomu, že píšu blog s jednodenním předstihem, je teď venku plačtivé počasí. Pošmourno, nevlídno, málo světla. Pravý a nefalšovaný melancholický podzim. V kanceláři jsem úplně sama, protože všichni ostatní mají dovolenou. A kromě nedostatku společnosti trpím i nedostatečným výběrem čaje. V tomhle počasí by se mi šiklo víc druhů. Člověk se chce alespoň tak nějak vnitřně zahřát, protože momentálně tu je tak akorát „teplo“ podle Michalových měřítek. Ale pokud jde o to naladit se na knížku, kterou čtete, respektive v mém případě překlad, který redigujete, nemohla bych si vybrat líp.

A už je to tu zase. Když ráno vstávám, je ještě tma, kolem se válí mlha, že by se dala krájet, vzduch je studený, přes den se střídá sluníčko a déšť, teploty nad třicet někam zmizely – prostě moje nejoblíbenější část roku. A když se k tomu přidá pořádná bouřka, kdy si člověk může sednout do křesla a číst si, tetelím se blahem. A to samozřejmě není vše, pomalu, ale jistě se blíží knižní veletrh ve Frankfurtu a na obzoru už je vidět i HumbookFest, což jsou události, na které se člověk prostě nemůže netěšit. A když k tomu ještě přidáte nějakou čtivou a úžasnou knihu, je to prostě k nezaplacení.

Tyjo, tak už je zas pátek. A tyjo, tak už je zas podzim. Uf. Nejsem z toho šťastná, ani z toho, jak čas letí, ani z toho, že bude zas půl roku hnusně. Znáte to. Nicméně z čeho šťastná rozhodně jsem, jsou novinky od Alice Osemanové, které pro vás právě chystáme, a taky z toho, že budou hned tři, cha!

Prázdniny pomalu končí a pracovní vypětí v CooBoo stále nepolevuje. Pořád totiž chystáme k vydání předvánoční tituly.

Zdar a sílu, předně bych chtěla poděkovat všem statečným, kteří nám poslali rukopisy do CooBoo hledá talent. Není jich málo a jsem fakt strašně zvědavá, co všechno se z nich vyklube! 😊

Většina z vás si nejspíš užívá prázdnin a léta a třeba na Vánoce příliš nemyslí. Ale my v redakci jsme trochu napřed, protože právě teď chystáme knihy, které se na pultech knihkupectví objeví na podzim a právě před Vánoci.

Čusky čauky! Normálně, všimli jste si, že už je skoro srpen? Já vůbec nevím, kam zmizel červenec, ale chci vznést stížnosti proti tomuhle narychlenému běhu času, protože mi to nepřijde normální. Před chvilkou byl duben a teď tohleto, skandál!