Podobně jako Bára si dneska neobvykle dovolím vynechat meteorologické okénko. Nevím, jak vy, ale já mám toho všeho počasí za letošní léto už docela plné zuby a asi tak poprvé v životě se už v srpnu těším na podzim. (Šokující, vím.) Takže pojďme rovnou k věci. Dneska si povykládáme něco o Sběratelce písní, nové knize od Karolíny Meixnerové.

To máme ale krásný den! Teda aspoň tady v Praze, v pátek dopoledne. Slunce svítí, ptáčci cvrlikají, jarní květiny kvetou, ach! Teploměr teda nebyl dnes ráno až takový optimista, tak jsem si na procházku se psem raději ještě vzala čepici i rukavice a musím přiznat, že když proti nám běžela slečna jen v tričku s krátkým rukávem a v šortkách, poněkud mě to rozhodilo. Nu co, třeba byla minulý týden na dovolené někde na jihu a už ji přestalo bavit nosit spoustu oblečení, tak prostě dělá jaro, seč může.

Že by to už fakt konečně bylo tady? Jaro jaro jaro jarooooooooo! Konečně uklizení zimních kabátů, kulichů a lyží (a vánočních dekorací) hluboko do skříně? Čas vysázet do truhlíků na balkoně květiny a nějakou tu prostorově nenáročnou zeleninu, aniž by se člověk vždycky celou noc třásl, že mu zmrznou? (To by pak byla katastrofa, u nás v domě se balkonové zahrádkaření bere dost vážně. Ztratila bych cenné body v soutěži „komu se na třech metrech čtverečních podaří do konce léta vypěstovat největší džungli“. ) Katka s Michalem se samozřejmě nemůžou shodnout, jestli je to posun k lepšímu, ale já rozhodně stojím za Katkou, protože takový piknik v parku, kdy vám deku zpod zadku bere krutý severní vítr a nachystané dobroty vám pocukrují sněhové vločky, to teda není nic pro mě.