Podobně jako Bára si dneska neobvykle dovolím vynechat meteorologické okénko. Nevím, jak vy, ale já mám toho všeho počasí za letošní léto už docela plné zuby a asi tak poprvé v životě se už v srpnu těším na podzim. (Šokující, vím.) Takže pojďme rovnou k věci. Dneska si povykládáme něco o Sběratelce písní, nové knize od Karolíny Meixnerové.

Jaký máte vztah ke zpěvníkům Já, písnička? Zejména k těm prvním dvěma? Pro mě to je tak trochu vzpomínka na základku, která (asi spíš bohužel než bohudík) nikdy nevybledne, vzpomínka na hučící a horko dštící polena táborových ohňů a nejrůznější drnkání na kytaru, na lidi, kteří na ni uměli hrát fakt dobře, i na ty, kdo hráli fakt tragicky a zpívali falešně, ale na působivosti atmosféry stejně neubrali. Některé jápísničkové kousky pro mě leží na pomezí „to si děláš…“ a guilty pleasure, protože prostě vždycky existovali lidi, kteří drnkali do strun, měli u toho na sobě nejvytahanější svetr na světě, ponožky v sandálech a holá lýtka (asi tu nejsou mezi čtenáři žádní moudří, kteří by věděli) a vyzpěvovali přitom ty nejkotlíkovatější z kotlíkovatých songů s vážným výrazem. Přišlo mi to tenkrát děsné? Ano. Dala bych občas všechno za to, abych se mohla vrátit do té letní noci, do níž vyletovaly jiskry ze slavnostní hranice, a húkat tisíckrát omletá slova spolu s ostatními? Taky ano. Pokud máte podobné nastavení, nebo vlastně jakýkoli jiný vztah ke všemu, na co jste mohli ve všech možných lidových i trampských zpěvnících kdy natrefit, je Sběratelka písní něco, co rozhodně chcete číst.

Jedna z věcí, které se Karolíně Meixnerové nedají upřít, je to, že dokáže naprosto neskutečným způsobem vydolovat neskutečné příběhy z míst, kde byste je ani trochu nečekali. Přesně to se jí daří v její poslední knize. Vzala několik písňových textů, ať už lidových písní, nebo táborákových hitů, a mezi jejich slovy vykouzlila napínavý příběh, který by se nejlépe dal popsat jako gotický román z devatenáctého století s detektivní zápletkou a hlavní hrdinkou, která se nebojí jít pro ostré nebo vtipné slovo daleko.

Stejně jako v jejích předchozích knihách i tady potkáme několik historických osobností, ale na rozdíl od trilogie Národní opruzení nejsou hlavními, nýbrž spíše dost vedlejšími postavami příběhu. Důležitější roli tu hrají lidové písně a jejich nečekaná úloha ve fungování světa. Pokud pro vás byly doteď jen vzpomínkami na přetrpěné hodiny hudební výchovy, tak a) vítejte v klubu a b) už na ně nikdy nebudete koukat jako dřív. 😊 Proč, to vám samozřejmě neřeknu, protože to by byl spoiler jak noha, a já bych vám ráda dopřála plnohodnotný čtenářský zážitek! Když k tomu přidáte text jedné z nejprovařenějších trampských odrhovaček (tuším ze zeleného zpěvníku), který Karolína rozložila na prvočísla a sestavila z něj dramatickou zápletku, jež nepostrádá ani víc než jednu romantickou linku, dostanete příběh, jaký tady opravdu ještě nebyl. Vážně se špatně škatulkuje, což je za mě velké plus. Vyprávění se odehrává ve dvou časových rovinách, neustále se prolíná přítomnost s různě vzdálenou minulostí. Mám pocit, že dneska říkat, že v příběhu není nic černobílé, je zhruba stejné klišé jako hlavní hrdinka, která je „jiná než ostatní“, ale nelze popřít, že se Sběratelka písní rozhodně nehemží zcela kladnými nebo zcela zápornými postavami, většinou se na téhle škále pohybují někde mezi – a opravdu se pohybují. 😊

Uf, je vážně těžké vám o téhle knize něco říct, aniž bych vám cokoli prozradila. Je to jízda od začátku do konce. 😊 Takže mi prostě musíte věřit a vydržet to zhruba do HumbookFestu, kdy už kniha spatří světlo světa. A pokud jsem vás nenalákala doteď svým plkáním, tak doufám, že vás případně přesvědčí, až ji uvidíte na vlastní oči, protože bude mít naprosto famózní obálku od Ondřeje Davida. Jsem strašně zvědavá, co na ni budete říkat, tak pak dejte vědět!

Jinak jsou všechny kubulínky momentálně v totálním záklonu – jako každé léto touhle dobou. Chystáme na podzim tolik knih, že nám všem písmena lezou i ušima. Katka právě dolaďuje redakci Pokušení magie, nového romantasy z uměleckého prostředí. Eva louská Komplicku Zloducha, už třetí díl v téhle báječně zlounsky korporátní fantasy sérii. Bára je ponořená hluboko v Padlém a polibku úsvitu, čtvrtém dílu oblíbené upírské série. Tereza si s kakajíčkem užívá hygge pohodlíčkové omalovánečky a Ivet se pustila do Známé tváře zla, nového thrilleru Erika J. Browna.

Mějte se krásně, užívejte konec prázdnin a čtěte!

Adéla