Zdravíčko! Tak je tu zase pátek a s ním i další kubulínský blog, který tentokrát vyšel na mě. Doufám, že se máte překrásně. Já se raduju z toho, že je konečně tepleji, i když o jaro jsme teda letos definitivně přišli a je to rovnou ze zimy do léta. Už to ale bylo potřeba a úplně cítím, jak se mi v tomhle konečně přívětivějším počasí lépe žije a taky čte, knížky mi hned jdou víc od ruky, což je na letní záhul rozhodně potřeba.

Atmosféra v redakci houstne. Pomalu, ale jistě se dostáváme do období, kdy připravujeme hromadu knih na podzim, a tedy vlastně na HumbookFest a na Vánoce. Po zásuvkách všichni marně hledáme obraceč času (pořád nikde nic, ale jednou se třeba objeví, držte nám palce) a zároveň vyhlížíme, kam si vyrazíme v létě na dovolenou. Ve svém minulém blogu o Lásce a olivách jsem vás zavedla do Řecka a tentokrát bychom mohli společně vyrazit na výlet do Itálie.

Kdyby tomu tak náhodou bylo a stalo se vám to ve fiktivním světě Terezy Kučírkové, která vyhrála poslední kolo naší literární soutěže CooBoo hledá talent a které u nás už brzy vyjde kniha, mohli byste se zajít podívat do kavárny U Jedné náušnice, jestli ji tam náhodou někdo nepřinesl.

Musím říct, že posledních několik týdnů bylo docela náročných. A tentokrát to nebylo jen tím, že bych měl na stole hromadu korektur a redakcí, které na mě křičí, ať je rychle udělám a že nestíhám. A pak se začnou nenápadně přesouvat na Katčin stůl. Ten pravý důvod byl, že jsem vyrazil na dovolenou do Itálie, kde jsem samozřejmě navštěvoval všechna knihkupectví, která mi přišla do cesty. A musím říct, že se v Čechách rozhodně nemáme za co stydět, protože YA produkce je myslím u nás mnohem bohatší – hlavně co se týče překladů.

Nazdárek všem! Tak je to tady, Svět knihy začal, už včera se otevřely brány a až do neděle máte exkluzivní příležitost nakupovat knihy se slevou, poslouchat besedy a diskuze a družit se se svými knihomolskými soukmenovci (a třeba taky s námi, my budeme na SK rozhodně taky poletovat) na největším knižním veletrhu v České republice. A že to bude zase pecka, o tom nemáme nejmenší pochyby, i když letos pořád ještě v poněkud provizorních prostorech pavilonů za výstavištěm. Na druhou stranu Křižíkova fontána uprostřed dění bude příjemnou posedávací zónou, tak teď jen aby nijak intenzivně nepršelo a všechno bude dobrý!

Řekněme si to takhle: máme všichni doma strašně moc knížek? (Doufám, že) Ano. Vejdou se nám do knihovniček a poliček? Ne. Kupí se všude možně, i na docela nepravděpodobných, nebo i poněkud nepraktických místech (mrazák nic moc, to vám povídám)? Jistěže. Půjdeme na Svět knihy a doneseme si domů pár nových svazků, které do těch poliček budeme muset nacpat s rozběhem, protože to ani jinak nepůjde? Ne asi. A to je prosím praktický život knihomola v kostce.

Květen je pro knihomoly svátek – především proto, že se obvykle koná pražský knižní veletrh Svět knihy. A letos tomu není jinak. Ale v květnu taky v CooBoo vychází obrovská spousta novinek, tolik, že se v nich člověk těžko orientuje, a tak jsem si řekla, že bych v dnešním blogu měla na některé z nich upozornit. Samozřejmě na ty, které vznikají mně pod rukama.

Nazdárek všem, tak konečně to venku vypadá aspoň maliličko jarně. Já už fakt nevím, komu tímhle to počasí jako prospěje? Vždyť máme zimu už asi půl roku! Takže sluníčko vítám opravdu nadšeně a už si dělám plány na knížku ke snídani na balkoně na sobotní dopoledne. Všichni si držme palce, ať to vyjde!

Na světě jsou víceméně dva druhy lidí: Jednak ti, kterým je Jane Austenová úplně volná, nebo ji nesnášejí, protože si myslí, že číst si o plesech, dopoledních návštěvách, čajích o páté, společenských konvencích a zejména nabídkách k sňatku, je totální ztráta času. No a pak je tady ta druhá skupina, která zná aspoň některé romány této velké spisovatelky téměř nazpaměť, o víkendech obráží empírové plesy, čaj o páté patří k jejich dennímu chlebu a občas je napadne, že by bylo hezké někomu místo zprávy na whatsaappu poslat dopis ručně psaný husím brkem namáčeným ve stylovém kalamáři. Jo, a taky jsou skálopevně přesvědčeni, že nejsměšnější figurkou v dějinách světové literatury je tutově pan Collins.

Dneska trochu výjimečně píšu blog už ve čtvrtek, protože jak si asi většina z vás všimla, začínají Velikonoce a s nimi spousta nepovedených (alespoň v mém případě) beránků, prstů zamotaných do pletené pomlázky (ano, opět můj případ), barvených vajíček, která nejdou oloupat (a následného vymýšlení, co všechno ještě lze z vajíček natvrdo udělat, aby se jich člověk konečně zbavil), podivných koledníků, kterým už je nějaký ten pátek a místo čokolády by raději chtěli „cokoli, co teče, a není to voda, hahahá“. Ale kromě toho je to taky doba, kdy má člověk trochu víc času na čtení (i když letos zdá se kvůli počasí odpadá možnost, že by si člověk sedl někam na lavičku do parku nebo do venkovní zahrádky nějaké kavárny a čtením tam strávil příjemné odpoledne). A já osobně se budu věnovat jedné novince celosvětově nesmírně populární autorky…