Řekněme si to takhle: máme všichni doma strašně moc knížek? (Doufám, že) Ano. Vejdou se nám do knihovniček a poliček? Ne. Kupí se všude možně, i na docela nepravděpodobných, nebo i poněkud nepraktických místech (mrazák nic moc, to vám povídám)? Jistěže. Půjdeme na Svět knihy a doneseme si domů pár nových svazků, které do těch poliček budeme muset nacpat s rozběhem, protože to ani jinak nepůjde? Ne asi. A to je prosím praktický život knihomola v kostce.

Pokud jste viděli poslední Olinu online merendu, určitě jste si všimli, KOLIK titulů vychází právě teď, akorát včas na to, aby se na Světě knihy mohly blýsknout jako nejžhavější novinky. Svět knihy je pro všechny zainteresované tím největším svátkem. Z naší strany mu předchází spousta práce, abychom se vytasili s těmi novinkami. Podklady ke knihám, které teď vyjdou, jsme poslali do tiskárny už před docela dlouhou dobou a od té chvíle netrpělivě vyčkáváme, až je konečně budeme moct držet v ruce (a nakupit na hromadu při stavění našeho stánku).  Zároveň se samozřejmě chtějí blýskat sami autoři, protože to je super příležitost k setkání se čtenáři. A straaašně moc doufám, že se na tuhle událost těšíte hlavně vy! 😊

Svět knihy začíná ve čtvrtek jedenáctého května v prostorách pražského holešovického výstaviště, ale všichni máme v kalendáři zakroužkovanou hlavně sobotu třináctého, kdy se v Literárním sále bude konat už tradiční HumbookStage. Jelikož je původní pavilon výstaviště stále ještě v rekonstrukci, bude se celá akce odehrávat, stejně jako vloni, v mnoha stanech. Takže bych si ze všeho nejvíc přála, aby nám vyšlo nějaké parádní počasí, hlavně žádný déšť ani žádné vedro, prostě tak akorát, aby si člověk v klídečku mohl užít pošťuchování u stánků s knihami, vláčení tašky s dvaceti sedmi novými bichlemi z jedné besedy na druhou nebo a klábosení s podobně naladěnými knihomoly. Už se nemůžu dočkat, tak doufám, že se uvidíme!

Měla bych tu dneska nicméně ještě jedno téma. Určitě jste si všimli, že letos nám ta zima trvá nějak dlouho. A NĚKTEŘÍ z nás už by si fakt přáli odložit všechny ty vrstvy teplého oblečení a tlusté ponožky (ticho, Michale!) a konečně vytáhnout něco letnějšího. Nebo si třeba dát zmrzlinu, aniž by ta zmrzlina měla jen o dva stupně nižší teplotu než okolní vzduch… a podobně. To čekání je prostě NE-KO-NEČ-NÉ!!! Naštěstí máme knihy a jejich příběhy, které nás dokážou přenést, kam si jen budeme přát, a já mám velké štěstí, že zrovna pracuju na titulu Láska a olivy od Jenny Evans Welchové, autorky oblíbené Lásky a gelata nebo Lásky a štěstí. Letos v létě se můžete těšit na volně navazující pokračování, které vás po návštěvě Itálie a Irska tentokrát zavede do prosluněného Řecka, a to rovnou na nádherný ostrov Santorini.

A to s tím přenosem do jiných světů fakt strašně dobře funguje! Do čtení Lásky a oliv jsem se ponořila, když mi mírně omrzaly kotníky ve vlaku, protože si někdo spletl topení s klimatizací, a v ubíhající krajině za oknem rozhodně nepanovaly tropické teploty, ale měla jsem fakt silný pocit, že to tak je. Ze stránek, tedy pardon, z monitoru na mě dýchlo nefalšované středomořské vedro, prostě takový ten hic, před kterým se jen tak neschováte, ledaže byste měli ubytování v nějakém starém kamenném domě, který má tak silné zdi, že je uvnitř příjemný chládek. A to já prosím můžu. Byla jsem někdy na Santorini osobně? Ne, ale rozhodně lituju, že na letošní léto už mám jiné plány, protože bych moc ráda zažila atmosféru tohoto ostrova, jak ji popisuje hlavní hrdinka Olive/Liv, středoškolačka ze Seattlu, která se tam vydá, aby se po dlouhých letech opět setkala se svým řeckým otcem. O něm svým kamarádům nebo klukovi doma raději vykládá, že je amatérský archeolog, ale ve skutečnosti se s neutuchajícím zápalem snaží objevit dávno zmizelou Atlantidu. Liv a její mámu opustil už dávno a ona se na něj ze všech sil snažila zapomenout. Je to prostě téma, o kterém nemluví a raději by na něj ani nemyslela.

Na léto už má plány se svým klukem Daxem, premiantem a ramenatým hráčem vodního póla z prestižní soukromé školy, který se na podzim chystá na univerzitu a byl by moc rád, aby ho Liv za rok následovala. Víte jak – prestižní škola, dobré vzdělání, životní úspěchy a podobně. Jenomže Liv by od života ráda něco trochu jiného – přeci jen jí v žilách koluje i krev velmi živelného umělce, který se s vervou pídí po zmizelé civilizaci. Z Daxových snobských kamarádů rozhodně neskáče radostí do stropu, stejně tak toho, že se táta po velmi dlouhé době začal ozývat a teď se ji společně s mámou snaží přesvědčit, aby za ním přiletěla na Santorini. Nakonec Liv velmi neochotně souhlasí a vydá se na cestu, jejíž dobrodružnou stránku pozná, hned jak vystrčí nos ze santorinského pidiletiště. V ten moment na mě mimochodem fakt dýchla ta atmosféra – to vedro, chaos, trošku nepořádek a místní lidé, kteří se všichni navzájem znají, což je milé i děsivé zároveň. Jestli Liv společně s tátou opravdu objeví bájnou Atlantidu nebo se jí podaří napravit pošramocené vztahy, a jak to dopadne s Theem, fakt pěkným klukem, který ji vyzvedl místo táty na letišti na rozhrkané motorce, si budete moct přečíst letos o prázdninách. Na závěr ještě dodám, že knihu vynikajícím způsobem přeložila Tereza Škařupová. 😊

A ještě bleskově z redakce, co louskají ostatní, zatímco já si poklidně olivím. Michal si na dovolené užívá dálných dálav, takže snad nic pracovního nečte. Iveta právě finišuje korekturu Odkazu lidské rasy, druhého dílu sci-fi série Radka Starého, a Katka ladí poslední detaily v novém, revidovaném a supr čupr krásnou obálkou opatřeném vydání Solitaire, kde se objevují kromě hlavní hrdinky Tori i Nick a Charlie ze Srdcerváčů.

Dorazte na Svět knihy, mějte se krásně a čtěte!

Adéla