Tenhle blog píšu v pátek ráno, trochu jsem si přivstal, takže za oknem je ještě tma a prší tam tak, jako by měla nastat potopa světa – a já strašně doufám, že takové počasí nebude za týden, kdy bude v plném proudu Svět knihy.

Musím se vám k něčemu přiznat. Jsem VELKÁ fanynka Princezniných deníků. Chtělo se mi napsat, že to není až tak dávno, co jsem je četla pořád dokola až do zblbnutí, jenže pak jsem se zamyslela a spočítala si to – a zjistila jsem, že to vlastně už nějaký ten pátek bude, ehm… Nicméně Mia Thermopolisová, její kamarádka Lilly Moscowitzová, kocour Tlusťoch Louie a Grandmère mají svůj vlastní čestný kouteček v mém čtenářském srdci.

Nazdárek! Tak jsem myslela, že vám už dneska podám první report z nových kanceláří, ale ještě se nestalo, takže vám všechno bude muset vyprávět až někdo jiný v dalším z blogů. Druhou možností bylo fňukat tady kvůli tomu, že je podzim, i když má být ještě pořád léto, ale kdo čte naše blogy pravidelně, tak ví, že to je takové moje téma a zimu nesnáším, takže to už je taky nuda. No tak vám tu asi povím něco o knížkách, no, co se dá dělat.

Takže to tak vypadá, že jsme skočili rovnou do mého oblíbeného podzimu – venku prší, ke sněžení to nemá daleko a teploty jsou ideální. Do toho se nemilosrdně blíží konec prázdnin. Člověk by řekl, že by na někoho mohla padnout depka. Ale to se určitě nestane, protože tu přece máme spoustu knih, které je potřeba dočíst.

Zdar a sílu, moji milí! Nevím, jak vy, ale já jsem docela znepokojená tím, že se nějak závratně přiblížil konec srpna. Kam se proboha poděl červen a červenec? Nějak jsem si pořádně nevšimla, jak prohučely kolem. Vůbec nejsem duševně připravená na to, že by už relativně za pár dní mělo nastat září a s ním by pomalu měly přijít kilometr dlouhé šály, huňaté svetry a horké nápoje. Ještě bych moc chtěla kus léta! A to současné pošmourné počasí mi na náladě teda fakt moc nepřidává…

Čusky čauky, zdravím z dovolené! Právě teďka pobíhám někde po beskydských kopcích a nožičky už mám ušoupané až pod kolena. Doufám, že si prázdniny taky užíváte naplno – není nutné podávat sportovní výkony v horách, knížka na dece v parku je skoro ještě lepší!

Dneska budeme optimisti a řekneme si, že je před námi ještě půlka prázdnin. A my toho úžasného času na přelomu července a srpna využili… ke stěhování, jak už jsme několikrát psali. A nevěřili byste, co se za těch více než deset let nahromadí v kanceláři.

Mám pocit, že nám ty otvíráky blogů v poslední době začínají vypadat tak nějak… hodně podobně. Čas nám v redakci protéká mezi prsty, sviští kolem nadzvukovou rychlostí a nám pod rukama a před očima ubíhají nekonečné řádky. Prostě… je léto a jako každý rok to stojí za to. 😊 Nemůžeme se dočkat dovolených a taky se nemůžeme dočkat, až knížky, na kterých právě pracujeme, konečně spatří světlo světa.

Čusky čauky, tak je tu zas pátek! Poslední dobou mám pocit, že kolem mě každý týden jen tak prosviští a já pomalu nemám čas ani mrknout… a je zas v tahu. Máte to tak taky? Vlastně doufám, že ne, že si užíváte takové to bezčasí, super lenivé letní povalování, kdy je na všechno spousta času a není kam spěchat. My totiž spěcháme i za vás.

Abyste věděli, jeden podobný blog už jsem psala, téměř pět let zpátky. Sice zmizel v propadlišti dějin našeho starého webu, ale Katka je v tomhle zdatný článek redakce, který umí prošmejdit internety, a vyšťourala ho pro mě. A já se vám upřímně přiznávám, že ho dneska hodlám trochu vykrást. Hned vám vysvětlím proč…