Možná jste si všimli, že minulý týden za mě vzal psaní blogu Michal – děkuju, Michale! – to jsem totiž měla dovolenou a proháněla jsem se po zasněžených horách. Právě teď se ale dívám z okna na to, jak fouká a lije, a doufám, že to naše střecha vydrží. Nevím, jak jste na tom vy, ale mě pošmourné počasí obvykle netěší. Obzvlášť když si představím, že v tom slejváku půjdu dva kilometry tam a dva zpátky, abych si vyzvedla děti. Nechce se mi a nechce. Pláštěnku nemám a můj obrovský, větru odolný deštník by mě odnesl někam daleko, předaleko.

Když si ale dám tu práci a trochu zalovím v paměti, vzpomenu si, že bývaly doby, kdy mi pošmourné počasí a vytrvalý déšť hrály do karet. Třeba na letním táboře jsem takové počasí milovala. Obvykle jsem si s sebou zabalila tunu knížek, které za slunného počasí v žádném případě nepřečtete, protože celotáborová hra a noční hra a výlety a táboráky atd. Jenže ani jedna z těchhle věcí se nedala podnikat, když lilo. To jsme pak obvykle zůstávali zalezlí ve stanech, a zatímco ostatní špačkovali, já jsem byla v sedmém nebi a četla.

Ale proč vám tady vlastně vyprávím o letních táborech? Ono to není tak úplně bez důvodu. Tenhle týden jsem totiž zasvětila rukopisu Júlie Matulové, historicky první vítězky naší soutěže CooBoo hledá talent. Od té doby, co jsme vydali její vítězný rukopis Spící Beatrice, už totiž stihla napsat další knihu. A tahle další kniha se jmenuje Deník průměrně zamilované blbky a odehrává se právě na letním táboře. Ovšem hlavní postava, Sam, překvapivě není žádné dítko z oddílu, ale dvacetiletá vysokoškolačka, která se uvolila, že bude jeden týden na táboře vařit pro padesát hladových krků. Což bude nadlidský úkol vzhledem k tomu, že nijak zvlášť vařit neumí, je vegetariánka a svoji první vodu na těstoviny pro padesát lidí odměřuje odměrkou a solí lžičkou.:-)

Zkrátka, Sam si záhy uvědomí, že na místě hlavní táborové kuchařky vlastně nemá co dělat. A že byla chyba, že sem vůbec jela. Přes den se koupe ve vlastním potu u plotny, čeká, co se zase pos… pokazí, a v noci klepe kosu ve stanu. Ale na druhou stranu… Je tu několik oddílových vedoucích, co by stáli za hřích. Obzvlášť jeden! A to si ještě nedávno myslela, že je jenom na holky. A strašně moc by si přála, aby právě od něj dostala svoji první pořádnou pusu.

Jestli si chcete zavzpomínat na svoje první citové turbulence nebo zjistit, co vás třeba taky v budoucnu čeká, Deník průměrně zamilované blbky je přesně pro vás. Úplně se vidím, jak ho čtu ve stanu za vytrvalého bubnování dešťových kapek. Ale dobře se s ním pobavíte i u bazénu, moře nebo třeba na posteli v chatce.:-)

A co je nového u nás v redakci? Adéla je momentálně taky po dovolené, a tak se plná sil pustila do korektury knihy Některé holky ano. Katka louská Čarodějnice dřívější a budoucí a Michal Říši upíra. To jsou takové dva pěkné špalky.

Mějte se hezky, a pokud nemáte rádi déšť, najděte si něco pěkného ke čtení.

Iveta