Nevím, jak to máte vy, ale sotva po zimě nastane jeden pěkný sluneční den, já si hned začnu plánovat, kam bych se letos mohl vypravit, rázem uvažuju o stěhování do Itálie, půlročním cestování po Státech, nebo alespoň o třech týdnech, kdy by člověk projel Německo a Francii od severu k jihu a zpět.

A nedej bože, když si během takového dne přečtu nějaký cestovatelský časopis, vidím nějaký cestovatelský dokument, nebo i jen film odehrávající se v jiné zemi. To už pak málem sháním obytnou dodávku, prodávám dům a nechávám se očkovat proti všem exotickým nemocem. A pak začne pršet a já si říkám, že výlet do Jizerek je vlastně taky fajn. 😊

Jinak tenhle týden jsme v redakci zůstali jako dva trosečníci jen já a Katka, protože Iveta s Adélou se vydaly na hory, kde elegantně sjíždějí svahy plné krásného prašanu (nebo se o něco méně elegantně pokoušejí postavit a oklepat ze sebe ty hromady sněhu). No a protože v Praze většinou během zimy napadne asi tak jeden centimetr sněhu, který hned ráno roztaje, my s Katkou raději čteme. Já jsem se vrhl na knihu Některé holky ano od Jennifer Duganové. Představte si dvě na první pohled absolutně odlišné holky. Na jedné straně Morgan, skvělá běžkyně na dlouhé tratě, která musela opustil soukromou elitní náboženskou školu jen pár měsíců před maturitou, protože se vyoutovala a protože v takové škole by holka, co má ráda holky, asi způsobovala samovznícení krucifixů na stěnách tříd. A tak se jí vedení zbavilo, a ještě ji odmítá uvolnit ze svého atletického týmu, takže Morgan nejen že musí začít v novém městě a v nové škole, ale ještě se ani profesionálně nemůže věnovat svému oblíbenému běhu – a kvůli tomu jí hrozí, že nebude moc nastoupit na vysněnou vysokou školu.

A pak tu máme ještě Ruby. Ta bydlí v malém domku, ze všeho nejraději opravuje svůj nebesky modrý Ford Torino z roku 1970 (mimochodem fakt nádherný auto, mrkněte se na něj – a kdybyste mi někdy toužili dát dárek k narozeninám, tady máte inspiraci 😉), atletiku moc nemusí a jako odreagování se sem tam vyspí se svým kamarádem s výhodami. A abych nezapomněl, má takovou… dejme tomu svéráznou maminku, která kdysi získala několik titulů miss, jenže pak otěhotněla, a teď veškeré své nenaplněné ambice přenáší na Ruby, která se již od malička musí skoro každý týden zúčastňovat roztodivných soutěží miss (například Miss tulipánek nebo Miss nákupního centra).

A když se Ruby a Morgan potkají, vypadá to nejdřív na to, že si vjedou do vlasů, protože – a teď se držte – Morgan vzteky praští do Rubyina auta, poté co ji málem srazí. A asi si všichni shodneme, že tohle se prostě nedělá! Nikdy! Za žádných okolností! Jenže pak se ty dvě začínají poznávat a Ruby dochází, že si asi bude muset přiznat to, co v sobě vždycky dusila a za co by ji její máma nejspíš zabila. Jenže zatímco Morgan se už vyoutovala, pracuje pro LGBTQ+ komunitu a už nikdy nechce nic tajit, Ruby se děsí, že by jejich případný vztah mohl vyjít najevo, protože rodina i většina kamarádů jí dávají najevo, že jiná sexuální orientace je cosi nepřijatelného. Jsou ty dvě schopné se dát dohromady, i když jim okolnosti nepřejí (velmi mírně řečeno)? Jestli si chcete přečíst opravdu dobrou contemporary, těšte se na konec dubna, kdy vychází Některé holky ano.

Užijte si víkend, cestujte a hodně čtěte!

Michal