Letos se nějak nemůžu dostatečně namlsat léta. Ještě nejsem vůbec duševně připravená na podzimní plískanice, na svetry, šály a svařáky. Jen bych rovnou chtěla upozornit, že dneska, kdy píšu tenhle blog, je středa a za oknem mám stále ještě zářivě modrou oblohu a na balkoně bych mohla úplně v klidu sedět v hodně letních šatech.

Ruta Sepetysová je jedna z těch autorek, které když trochu poznáte, musíte si je zamilovat. Ať už skrz její písmenka, nebo i osobně. Spousta z vás měla tu čest během historicky prvního Humbookfestu v roce 2016, kterého byla hostem.

Všimli jste si také té změny, která nastala se začátkem září? A teď výjimečně nenarážím na počasí. Prvního září (tenhle den si nevím proč vždycky vzpomenu na Bradavice) se najednou v ulicích objevily tisíce školáků a studentů, kteří ještě celkem nadšeně vyrazili do škol. Ale ta pravá změna nastala až o den později – to už všem došlo, že prázdniny skončily, že je sice skvělé vidět spolužáky, ale že to zároveň znamená deset měsíců učení a školy – a radostné úsměvy se vytratily. (Samozřejmě je také možné, že je to tím, že každý měl v metru nasazenou roušku.)

Čusky čauky, vítejte v prvním zářijovém blogísku! Jak se vám ten podzim zatím líbí? Jak mě znáte, tak asi tušíte, že jsem z toho pěkně otrávená, protože… ZIMA! Hele, ale fakt, romantické představy o podzimu stranou, fakt to někoho baví? Pořád prší, jak člověk vystrčí nos, aby do sebe lil jeden čaj za druhým, aby náhodou neumrznul, brzo zapomenete, jak vůbec vypadá sluníčko, už se nemůžete jen tak do večera válet v parku a popíjet limču či cider dle výběru…

Nebo taky ne… Dneska vám představím novou „upířinu“, kterou vydáme na začátku října.

Podle mě je to jasný, Brigid Kemmererová je nová hvězda. Dokázala to už svou první contemporary knihou Dopisy ztraceným, která měla u vás, čtenářů, fenomenální úspěch.

Doufám, že si užíváte léto stejně jako já, protože tenhle rok to vyšlo ideálně – déšť, chladná rána a sem tam horký den (tak snad mi to víkend nezkazí). A zatímco Katka ještě od zimy nevypnula topení, pro mě je tohle léto naprosto ideální pro čtení – knížku si beru na koupaliště, večer, když za oknem šumí déšť, i během odpoledne, kdy se raději přisunu blíž k rozpálenému grilu.

Nazdárek párek! Doufám, že si stejně jako já užíváte, že je konečně teplo (Michala zdravím do Grónska), ládujete se zmrzlinou, klopíte do sebe limonádu a koktejly i s deštníčky a vůbec si užíváte léta (s knihou v ruce, samozřejmě)!

Čusky čauky! Léto nám pomalu ubíhá mezi prsty, a i když si někteří v tomhle divně na střídačku upršeném, na střídačku sluníčkovém počasí libují (Michale!), my normální lidi bychom se docela rádi prostě jen ohřáli. Jediným bonusem zůstává, že deštivo je na to čtení možná přece jen o fous lepší, protože nemá člověk pocit, že by měl někde vysedávat na zahrádce s kamarády.

Nevím, jak se to stalo, ale nějak se ze mě v CooBoo stala odbornice na komiksy. Pokud tedy nepočítám Adélinu skvělou Trikoloru nebo Michalova Poctivého špiona, který vyjde teprve na podzim. „Moje“ komiksy jsou trochu jiné. Takové youngadultovské. Mileniálské, chcete-li. A myslím, že to všechno začalo tím, když jsem narazila na Sarah´s Scribbles…