Už hodně dlouho sedím a přemýšlím, jak napsat tenhle blog, a připadám si u toho tak nějak nepatřičně. Venku je šmolkově modrá obloha, ptáci v nejbližším křoví cvrlikají jak na lesy – a já pořád vymýšlím, jak to dát dohromady, když vy, čtenáři, se pravděpodobně těšíte, že si mezi nemilými novinkami ze světa přečtete pro změnu třeba taky něco optimistického a pozitivního. Jenomže v téhle době se jednomu hýří optimismem docela těžko.

Milé čtenářky, milí čtenáři, jsme opravdu rádi, že vám můžeme přinést nový ediční plán na první polovinu roku 2022. A těžko říct, co vám na těchto několika řádcích představit dřív, protože následujících několik měsíců je doslova přeplněných skvělými tituly.

Možná jste si všimli, že minulý týden za mě vzal psaní blogu Michal – děkuju, Michale! – to jsem totiž měla dovolenou a proháněla jsem se po zasněžených horách. Právě teď se ale dívám z okna na to, jak fouká a lije, a doufám, že to naše střecha vydrží. Nevím, jak jste na tom vy, ale mě pošmourné počasí obvykle netěší. Obzvlášť když si představím, že v tom slejváku půjdu dva kilometry tam a dva zpátky, abych si vyzvedla děti. Nechce se mi a nechce. Pláštěnku nemám a můj obrovský, větru odolný deštník by mě odnesl někam daleko, předaleko.

Chtěli byste vydat knihu? A chtěli byste se stát hvězdou příštího HumbookFestu či HumbookStage a objevovat se v našich videích? Umíte nadchnout publikum pro svůj příběh? Pak rozhodně pokračujte ve čtení! Již potřetí hledáme ty nejlepší rukopisy a nejskvělejší autorky a autory!

Nevím, jak to máte vy, ale sotva po zimě nastane jeden pěkný sluneční den, já si hned začnu plánovat, kam bych se letos mohl vypravit, rázem uvažuju o stěhování do Itálie, půlročním cestování po Státech, nebo alespoň o třech týdnech, kdy by člověk projel Německo a Francii od severu k jihu a zpět.

Já nevím jak vy, ale já jsem s koncem roku vždycky připravená na to, že by zima už jako mohla taky vysmahnout. Což se bohužel neděje a leden i únor jsou jedno velké šedivé trápení. Michal by vám samozřejmě vykládal něco o tom, jak jsou to nejlepší měsíce roku, blabla, ale my víme svoje. Tohle šedivé nevlídno se prostě musí přežít. Takže jak se toho jara dočkat?

Sice je konec ledna, ale venku panuje poctivý podzim, takže když jsem ráno šel do pekárny, nejen že jsem pěkně zmokl na střídačku ze všech stran, ale taky mě to málem odfouklo někam směr Rusko. Takže jestli takhle bude celý víkend, pevně doufám, že vaše plány se točí kolem křesla (postele, gauče…), deky a čtení. Případně kolem filmového maratonu Harryho Pottera či jiné bohulibé činnosti.

Škatulkování knížek do různých žánrů a věkových doporučení je vždycky ošemetné a vždycky se budou jednotlivá rozmezí aspoň částečně překrývat, nebude jasné, kam přesně knížku šoupnout. My bychom vám chtěli dneska doporučit pár titulů, které stojí na pomezí mezi klasickým YA čtivem pro dospívající a beletrií pro dospělé publikum.

Byla, nebyla v loňském roce (ano, musela jsem se zamyslet, jestli to fakt bylo vloni) jedna taková pěkná fantasy série. A nebyla to žádná obyčejná série, nýbrž Dědictví krve! A to se mi tááááák líbilo, protože to nebyl jen tak ledajaký fantasy příběh, kde jsou nějaká kouzla a čáry a divná zviřátka, hrdinka je vnadná fešanda k pohledání, hrdina má čelist ostrou jako střep a oči hluboké jako dvě studny a černý vlas mu padá do čela…

Ahoj, ahoj, týden se s týdnem sešel a já jsem včera zjistila, že je zase na mně, abych psala blog. Kolegové jsou laskaví, vždycky mi to připomenou. Ale je fakt, že jsem si říkala, že už je načase, abych sem napsala o jedné knize, kterou chystáme na konec března. O knize, která mi nečekaně rozmnožila vrásky na obličeji, ale která je tak nějak jiná a vystupuje z naší produkce.