Jeden příběh nestačí? Máme tu bonusovou kapitolu v podobě alternativního konce Letních nocí ke stažení!

Léto se nezadržitelně blíží, teplotně ho tu máme už teď, a k němu samozřejmě neoddělitelně patří i prázdniny. Což je doba, kdy má člověk víc času na čtení. Teď mám na mysli hlavně čtenáře školou povinné, ale v určité míře to platí i u těch pracujících. Asi nikdo si nedovede představit dovolenou bez nějaké pěkné knížky, případně knížek. Vzpomínám si, že dokud jsem jezdila na dovolenou s rodiči, jedna z prvních našich zastávek v nějakém větším městě byla v knihkupectví. Tam jsme si každý mohli libovolně vybrat knížku – včetně dospělých – a rodiče ji zaplatili. Tenhle zvyk jsem měla moc ráda – i když, co si budeme povídat, jedna knížka nikdy nestačila. Z té doby mám taky slušnou sbírku fotek, na kterých někde ležím nebo sedím a čtu si.

No není dneska překrásně? Jo, je! Ale pojďme to nerozmazávat, Michal pláče někde v koutku, že teploty šly přes dvacet, tak prosím vás pojďme my, normální lidé, oslavovat tiše, ať ho ještě víc nerozrušíme, jo?

Že by to už fakt konečně bylo tady? Jaro jaro jaro jarooooooooo! Konečně uklizení zimních kabátů, kulichů a lyží (a vánočních dekorací) hluboko do skříně? Čas vysázet do truhlíků na balkoně květiny a nějakou tu prostorově nenáročnou zeleninu, aniž by se člověk vždycky celou noc třásl, že mu zmrznou? (To by pak byla katastrofa, u nás v domě se balkonové zahrádkaření bere dost vážně. Ztratila bych cenné body v soutěži „komu se na třech metrech čtverečních podaří do konce léta vypěstovat největší džungli“. ) Katka s Michalem se samozřejmě nemůžou shodnout, jestli je to posun k lepšímu, ale já rozhodně stojím za Katkou, protože takový piknik v parku, kdy vám deku zpod zadku bere krutý severní vítr a nachystané dobroty vám pocukrují sněhové vločky, to teda není nic pro mě.

Pomalu se blíží konec dubna a s ním i tradiční pálení čarodějnic. A asi je jedno, jestli je slavíte někde u ohně na kraji lese, uprostřed města, na zahradě nebo jestli ten večer zůstáváte doma. Důležité podle mě je si vybrat tu správnou knihu, kde se to čarodějnicemi jenom hemží.

Už jste někdy byli v Řecku? Užívali si řecké sluníčko, moře, pláže a jídlo? Já se musím přiznat, že jsem tam ještě nebyla.

Čusky čauky, Všimli jste si toho jara venku?! Já jsem nadšená, ještě tak deset stupňů nahoru a bude to perfektní! Každopádně zrovna minulý víkend jsem fascinovaně sledovala, jak sněží a za dvě minuty už zase sluníčko září, jako by nic, jen aby o dalších třicet vteřin později padaly kroupy. Duben je fakt kouzelný.

Michal vám v minulém blogu slíbil, že vám dneska budu vyprávět, jak bylo v Bologni. Tak abyste věděli, bylo tam krásně! Teplo! Modré nebe! Piadiny se sýrem a prosciuttem! Ptáci zpívali a všichni se usmívali, prodavači zmrzliny, literární agenti i zástupci zahraničních nakladatelů, a všichni do jednoho jsme byli šťastní přešťastní, že se téhle tradiční schůzkové veselice konečně zase můžeme osobně účastnit.

Opět je tady jaro a s ním i knižní veletrhy. Jako první se tento rok uskutečnil ten v italské Bologni (který já osobně mám hrozně rád, protože Itálie, knihy, zmrzlina, knihy, skvělé jídlo, knihy a aperol) a o kterém vám v příštím blogu určitě víc napíše Adéla. A hned v úterý začíná další knižní veletrh, tentokrát v Londýně. A pak samozřejmě nesmíme zapomenout ani na ten v Praze, který je letos trochu později – až v červnu. Takže jestli můžete, určitě na některý z nich zajeďte, ať se můžete pokochat atmosférou i spoustou nových knih.

Je sice březen, měsíc, kdy se ráno pořádně navlečete, aby vám nebyla zima, a pak přes den většinu vrstev sundáte a pořád je s sebou musíte vláčet, ale my už jsme v redakci jaksi někde jinde. Tak jako o několik měsíců napřed. Někdo prožívá na stránkách dokonalé léto, jiný se koupe v potu v táborové kuchyni a někdo šťastnější prostě jenom polehává u moře s koktejlem v ruce. Já jsem se poslední týden učila jezdit na kole u oceánu, ale hlavně se pařila v té táborové kuchyni.