Vzhledem k tomu, že píšu blog s jednodenním předstihem, je teď venku plačtivé počasí. Pošmourno, nevlídno, málo světla. Pravý a nefalšovaný melancholický podzim. V kanceláři jsem úplně sama, protože všichni ostatní mají dovolenou. A kromě nedostatku společnosti trpím i nedostatečným výběrem čaje. V tomhle počasí by se mi šiklo víc druhů. Člověk se chce alespoň tak nějak vnitřně zahřát, protože momentálně tu je tak akorát „teplo“ podle Michalových měřítek. Ale pokud jde o to naladit se na knížku, kterou čtete, respektive v mém případě překlad, který redigujete, nemohla bych si vybrat líp.

Dnešní blog chci totiž věnovat knížce Estelle Laureové Nezapomeň na mě, jejíž děj se odehrává v ne rovna vlídné blízké budoucnosti. A je to takový mix žánrů. Celý příběh je postavený na možnosti zbavit se pomocí drobného zákroku všech nežádoucích bolestných vzpomínek.

„Nechtělo by se vám zapomenout na všechno špatné, co se vám kdy stalo?

Zapomenout na psa, který zemřel, když vám bylo šest… Zapomenout na dívku, která vás odmítla, otce, který vás opustil, matku, která vás bila, kluka, který vám dal kopačky na školním plese.

Zapomenout na všechno, co už vám není k užitku.

Poznejte znovu neposkvrněnost. Staňte se nevinným člověkem, který nepoznal ani tragédii, ani zradu ostatních a, což je ještě důležitější, zradu, které se člověk dopustí sám na sobě. Staňte se člověkem, jímž jste být měli – neporušeným, neposkvrněným –, a, a to je na tom úplně nejlepší, žijte bez bolesti.

DOKTOR VARGAS, ZAKLADATEL TABULA RASA, A. S.“

No řekněte, není to lákavá možnost? Začít úplně znovu, s čistým štítem. Někoho to láká víc, někoho míň. Ale do jaké kategorie patří Blue Owenová, hlavní postava téhle knihy?

Ta se jednoho dne probudí s pocitem, že je něco strašně špatně. Všichni se chovají divně, její kamarádka i babička trvají na tom, aby pila hektolitry pomerančového džusu, příšerně ji bolí hlava a ve své skříni najde vzkaz, ve kterém se píše, aby nazítří v 7:45 ráno nastoupila do Modrého autobusu. Ona ale vůbec neví, že by po jejím městě nějaký Modrý autobus jezdil. Je to možné? A co když jí ten vzkaz někdo podstrčil, aby ji vylákal a pak jí ublížil?

Pod tlakem událostí, které jsou pro ni čím dál tím nepochopitelnější, se Blue nakonec rozhodne do Modrého autobusu nastoupit. A setká se tam s člověkem, kterému se měla za každou cenu vyhnout – s Adamem Mendozou. I když nemá ponětí, o koho se jedná, připadá jí podivně známý a jako že k sobě patří.

Pokud se chcete o téhle knížce dozvědět víc, můžete se podívat na Goodreads. Já bych ji ráda nechala zahalenou tajemstvím, snad jenom kromě toho, že vždycky jde o lásku a že původní obálku nepřebíráme. Už teď na té naší české pracuje Dory Cizko. A já se na ni moc těším.

A pokud jde o zprávy z redakce, tak nemám moc co psát. Jedině snad to, že ještě předtím, než jsem se pustila do redakce Nezapomeň na mě, jsem četla novinku Alice Osemanové Bez lásky. A tu můžu vřele doporučit.

Mějte se hezky, zalezte si někam, kde je teplo a světlo, a čtěte!