A už je to tu zase. Když ráno vstávám, je ještě tma, kolem se válí mlha, že by se dala krájet, vzduch je studený, přes den se střídá sluníčko a déšť, teploty nad třicet někam zmizely – prostě moje nejoblíbenější část roku. A když se k tomu přidá pořádná bouřka, kdy si člověk může sednout do křesla a číst si, tetelím se blahem. A to samozřejmě není vše, pomalu, ale jistě se blíží knižní veletrh ve Frankfurtu a na obzoru už je vidět i HumbookFest, což jsou události, na které se člověk prostě nemůže netěšit. A když k tomu ještě přidáte nějakou čtivou a úžasnou knihu, je to prostě k nezaplacení.

A já jednu takovou knihu právě čtu. Má trochu zvláštní název Pomněnka: Co za světla není vidět a autorkou je Kerstin Gierová. (A pokud jste nečetli její předchozí knihy, okamžitě to udělejte, protože kdo by nechtěl například cestovat časem v Londýně?) Hlavní hrdina Quinn je cool, chytrý a všemi oblíbený. Když ho však jedné noci nenapadne nic lepšího než vyskočit z okna koupelny, aby pomohl neznámé dívce, situace se trochu komplikuje. Pronásledují ho strašidelné potvory a on je vážně zraněn. A pak vidí věci a bytosti, které nemohou být z tohoto světa.

Jenže komu se s tím svěřit, aby ho všichni nepovažovali za blázna, případně aby to nepřičítali jeho zraněním? Kdo mu uvěří, že v rostlinách jsou malé obličeje, že sochy mluví a lebky se hýbají? No, koho jiného byste zkusili než holku odnaproti, která je vám naprosto ukradená? Teda… jako Matilda možná není ten nejlepší typ na svěřování – její rodiče jsou až fanaticky věřící, neuvěřitelně přísní a nedovolí jí vůbec nic. A kolem ní se stále pohybuje houf neskutečně otravných sourozenců a bratranců a sestřenic. Nicméně tahle holka ulítává na fantasy románech a Quinnovi brzy uvěří – zvlášť když se sama ocitne ve víru podivných událostí. A je vážně možné, že existuje ještě jiný svět než ten náš a že je obydlený bytostmi, které by se měly vyskytovat jen v legendách a pohádkách? A jak s tím souvisí Quinnovy nové podivné schopnosti? Jak ti dva poznají, komu můžu věřit?

Samozřejmě je fajn, že si tak ve dvou prožíváte dobrodružství jako z fantasy románu, ale proč se v knihách nepíše nic o přehnaně pečovatelské matce, která se od vás po vaší nehodě nechce hnout ani na krok? Nebo o rodičích, kteří si myslí, že vaší největší zálibou bude vybírat peníze na pohřeb protivné paní z ulice? A co si počít s nejlepším kamarádem, který s vámi nedokáže mluvit a pořád jen koktá? Co s tím, že s tou protivnou holkou odnaproti trávíte tolik času, že se do sebe bláznivě zamilujete? Prostě jestli máte rádi Kerstin Gierovou, zde ji dostanete v nejlepší a nejčtivější formě. A možná se můžete těšit i na roztomilé kamenné chrliče… 😉

A abych nezapomněl na ostatní, Iveta dočítá Maasovskou bichli Půlměsíční město: Rod nebes a dechu, Katka se kochá Zvrácenými pouty, druhým dílem vílí ságy Prázdné sliby, a Adéla si čte na dovolené.

Užijte si víkend a hodně čtěte!

Michal