Na co se v posledních dnech nejvíc těšíte? Tak já třeba na to, že se konečně otevřou kadeřnictví, protože to vypadá, že se tak opravdu stane! A myslím, že třeba takový Michal se mnou dost souhlasí, na našich pravidelných videoporadách se postupně mění v bujnější a bujnější chodící keř vlasů. Je skoro škoda, že vám tady k blogískům nepřidáváme aktuální fotky, hm…

Začínám blog tradičním meteorologickým okýnkem. Už je tu jaro? Fakt jo? Už nikam nepůjde? Nevím, jak vy, ale mám plné zuby toho letošního aprílového počasí. Tohle je totiž apríl se vším všudy a to mě teda fakt neba. Protože sníh v dubnu? Kdo je na to zvědavý? Chci už konečně strčit všechny teplé bundy a šály hluboko do skříně a vytáhnout třeba balerínky, projít se na boso po trávě… A netrpělivě vyhlížet léto, zmrzlinu, prázdniny a dovolenou! Vždyť už je to za pár!

Je za námi přibližně třetina nového roku, což pro mě znamená čas, kdy začínám trochu propadat čtenářské beznaději. Na Nový rok je to jiné, to si vždycky natěšeně sednu a začnu si sepisovat a zadávat všelijaké čtenářské výzvy. A tak si v rámci posilvestrovského nadšení svatosvatě přísahám, že na Goodreads si zadám a přečtu o deset knih více než loni (i když jsem loni poslední dvě knihy dočítal o půlnoci při přípitku), vzpomenu si, že určitě musím dočíst Kafkův Zámek, který jsem rozečetl už asi desetkrát a nikdy se nedostal přes stranu 70, někdo má skvělou výzvu, kde čte knihy podle barvy obálky, hlavního hrdiny nebo podle toho, že na straně 34 musí být jednorožec se dvěma rohy – a co na to já?

Čauky mňauky!

Je tu jaro!!! Já už jsem se fakt nemohla dočkat, až sníh a teploty pod nulou odtáhnou do pryč a konečně bude venku sluníčko a rozkvetlo. Nevím, jak vám, ale mně pak přijde všechno trošku veselejší a mám pocit, že dokonce existuje naděje, že všechny lockdowny a zombie apokalypsy jednou skončí.

Pátek znamená nový blog dneska si to uděláme trochu zábavné a pro vás i zajímavé, protože budete moct vyhrát nějaké knížky! Představuju vám náš speciální velký kubulínský kvíz!

V sobotu začíná astronomické jaro, čili logicky za oknem sněží a mrzne. Takže až půjdete ven, pěkně se jarně oblečte, ať si odhrnování sněhu užijete o to víc. Anebo se prostě na sníh vykašlete, zůstaňte doma a užijte si víkend někde v křesle a s co nejvíc a s co nejlepšími knihami. Alespoň tak to plánuju já – hned ráno nažhavím kávovar, abych se pak celý den proléval jedním espressem za druhým a četl korektury hned dvou skvělých knih (tímto bych rád poděkoval VŠEM, kteří mě pravidelně zásobují prací na víkendy, abych se nenudil… Takže děkuju, Katko).

Pomalu se nám blíží výročí vydání prvního kubulínského rádce na přežití zombie apokalypsy. To to uteklo, co? Michalův poslední blog, kde se zasnil, jaké by to bylo cestovat někam do zahraničí, mi trochu pocuchal nervy. A když jsem pak konečně vyždímala probrečený kapesník a začala jsem zase něco vidět, dočetla jsem o víkendu u snídaně knihu jedné italské autorky a musela jsem pro nový kapesník, protože mi to zcela neodbytně připomnělo, že letos se opět nebude konat knižní veletrh v Bologni. Na ten se všichni jeho účastníci těšívají kvůli skvělým knihám, stravitelnější podobě, než jakou má monstrakce ve Frankfurtu, a především kvůli pití a jídlu a taky kvůli jarnímu počasí, které tam tou dobou vždycky bývá mnohem příjemnější než v Praze.

Nazdárek, jak se vám daří? Já v první řadě doufám, že jste tenhle první týden té nejtužší lockdownové apokalypsy zvládli hlavně ve zdraví, ale taky v co největší psychické pohodě. Že si uděláte každý den chvilku pro sebe a zachumláte se pod deku s nějakou milou knížkou a ideálně taky pořádným hrncem čaje, kafe nebo kakaíčka, zkrátka něčeho, co vás zahřeje na duši. Knížky jsou na tohle období za mě nejlepší terapie – taky se mi teď dost intenzivně prostě dějou. Člověk mě chvíli pustí na internet a hle, tu zvoní pan PPL, tu pan GLS a balíčky se vrší a kupí… no nádhera je to, co vám budu povídat!

Jak říká Michal, co by to bylo za kubulínský blog, kdybych ho nezahájila okénkem o počasí? Poslední dny jsou po ránu čím dál zamlženější, až se bojím, že se jednoho dne vzbudím a za oknem neuvidím nic než Rákosníčkovo bílo. Zároveň nastalo to otravné období, kdy ráno mrznete, ale odpoledne se pečete, protože jste se samozřejmě moc oblékli… snad brzo přijde to opravdové jaro. Nevím jak vy, ale já se ho nemůžu dočkat. Nicméně tyhle tajuplné mlhy se vcelku hodí ke knize, o které vám chci dneska psát.