Čusky čauky, zdravím z dovolené! Právě teďka pobíhám někde po beskydských kopcích a nožičky už mám ušoupané až pod kolena. Doufám, že si prázdniny taky užíváte naplno – není nutné podávat sportovní výkony v horách, knížka na dece v parku je skoro ještě lepší!

Každopádně i proto, abych vás nezdržovala od prázdninování (ale taky proto, že podobně jako já dovolenkují i všichni ostatní kubulíni, takže teď nemám žádné drby. Jo a taky nemáme kancelář, protože ta naše už je oficiálně zabalená v krabicích, obalená tunou lepenky a na cestě do kanceláří nových. Kam se podíváme až v září. Jsme teď tak trochu bezdomovci, ale o to je to napínavější! Kde jsem to byla? Jo, prázdninování, že vás nechci zdržovat… ups.), bude tenhle blog kratší a rovnou k věci. Ale zase k boží věci.

Protože dneska vám chci říct o knížce, která se jmenuje Všechny stránky Amelie a OMG, to je kousek, co mi hrozně sedl do noty a fakt mě bavil! Je to contemporary, což není žánr, do kterého bych se vrhala úplně po hlavě, já jsem spíš na ty fantasy, a hlavně co nejtragičtější dystopie. Ale Amelie, ta je boží. Zařadila bych ji spíš mezi ty heavy příběhy typu Dopisy ztraceným nebo Na co slova nestačí, protože jedním z hlavních témat (a tohle není spoiler) je vyrovnávání se se ztrátou blízkého člověka, s vinou přeživšího a vůbec s tím, že jste ten, kdo tady zůstal – což prostě nikdy není fér. Zároveň je to knížka velmi knihomolská. Hlavní hrdinka Amelie je totiž mega čtenářka, která hrozně ráda obráží veletrhy a autogramiády a větší část příběhu se odehrává v jednom fakt pěkném (a divném) knihkupectví. (Protože každé správné knihkupectví je trošku divné, žejo.) No a v neposlední řadě dojde i na nějakou tu romantiku, protože to by nebylo YA, kdyby romantika nebyla… A taky je tam hromada velryb, abych nezapomněla zdůraznit.

Navíc je to knížka poměrně krátká, která se dá slupnout na posezení – a hned začít znova, protože přesně to jsem měla chuť udělat já, když jsem ji přelouskala poprvé. Celé je to navíc moc pěkně napsané, autorka si pohrává s Ameliinou fantazií a do každodenního života vnáší špetku kouzel. Počkáte si na ni tedy až do října, ale věřte mi, že to za to čekání bude stát!

No a co čte zbytek? Michal sice odjel taky na dovolenou (pravděpodobně někam do Grónska nebo kde je teď zrovna zima), ale s sebou si vzal druhý díl cyklu Aurora – s názvem Aurora plane (který jsem překládala, takže jsem ho už četla a ty kráso, ten závěr?! Kaufmanová s Kristoffem nám teda dávají…). I Iveta, náš staro-nový přírůstek, teď louská sci-fi, konkrétně podivnůstku o cestování mezi dimenzemi s názvem Místo mezi světy (a to je taky megapecka, ačkoli mírně divnokniha, počkejte si na vyprávění!). No a Adéla hájí pevnost (respektive neexistující kancelář) a přitom ji zaměstnává Tokijský motýl, o kterém vám taky jistě brzy povypráví.

Tak se mějte fajn, prázdninujte a třeba nám taky dejte vědět, na které knížky z našeho zbrusu nového edičáku se těšíte nejvíc!

Katka