Musím se vám k něčemu přiznat. Jsem VELKÁ fanynka Princezniných deníků. Chtělo se mi napsat, že to není až tak dávno, co jsem je četla pořád dokola až do zblbnutí, jenže pak jsem se zamyslela a spočítala si to – a zjistila jsem, že to vlastně už nějaký ten pátek bude, ehm… Nicméně Mia Thermopolisová, její kamarádka Lilly Moscowitzová, kocour Tlusťoch Louie a Grandmère mají svůj vlastní čestný kouteček v mém čtenářském srdci.

Příběh je to boží, takový pěkně pohádkový, z ošklivého káčátka nám vyroste princezna… No, ale když se nad tím dneska zamyslím, tak se odehrává před dávnými časy. Mia například řeší, že se nemůže už strašně dlouho dovolat Lilly domů, protože její bratr visí na internetu a blokuje linku. Takže měřeno časem doby internetové se to děje v pěkném pravěku. 😊 Myslím, že nastal čas tenhle příběh, kdy obyčejná holka zničehonic zjistí, že je princezna, vyprávět znovu. A proto vám dnes, moji milí, povím pohádku o Tokijském motýlovi. Tak se hezky posaďte a našpicujte uši.

Bylo nebylo, v malém ospalém městě Shasta Mountain v Kalifornii žila byla jedna holčička. Ale nebyla to jen tak ledajaká holčička, jakých kolem ní běhaly spousty. Tahle holčička a) neměla tatínka, protože se s jejím biologickým otcem její máma vyspala a pak už ho nikdy neviděla, a b) nevypadala jako většina ostatních holčiček ve městě, protože její rodina pocházela z Japonska. Jmenovala se Izumi. A tak vedla takový průměrný maloměstský život, občas se jí stalo, že narazila na to, že je jiná než ostatní, ale dařilo se jí dobře, protože měla bandu skvělých „jiných“ kamarádek, které do kalifornského průměru taky úplně nezapadaly. Když se takhle s jednou z nich doma prohrabávaly Izumině mámě v kosmetických pokladech, všimla si její kamarádka jedné knihy, ve které objevily podivuhodné věnování, pod nímž byl podepsán jakýsi Makoto. A byl u něj letopočet. Nu a dívky to byly poměrně bystré, takže si daly dohromady, že tenhle záhadný týpek by mohl třeba být Izumin otec. I nelenila kamarádka, po telefonu se spřátelila s paní ze studijního oddělení na Harvardu, kam její máma i tenhle záhadný muž chodili na vysokou, se získanými informacemi si po internetu prošmejdila… a ejhle, ukázalo se, že tenhle záhadný Makoto je vlastně japonský korunní princ!

Izumi je z toho docela na větvi – ona, držkatá holka z maloměsta, která nemluví japonsky (ani nemá ráda suši) a rozhodně nemá vybrané aristokratické chování, že je princezna? Nakonec sedí v letadle a vydává se osobně poznat otce, o jehož existenci neměla ani tušení, a zemi, kterou si vždycky přála navštívit. Princeznovský život ale není žádný med – sice jí čekají hezké šaty a luxusní večeře, ale taky docela nevybíravé lekce etikety a japonštiny, záludné sestřenice, světácký bratranec, bulvární tisk lačnící po každém jejím přešlapu (a že jich najdou!) a tisícileté tradice, které musí zmáknout doslova přes noc. Trochu to zachraňuje fešácký bodyguard, ale to taky není úplný med, když je ona princezna a on jenom obyčejný kluk.

Izumi brzy zjistí, že nic není tak jednoduché a úžasné, jak si vysnila. Doma v Kalifornii byla moc japonská, ale v Japonsku na každém kroku naráží na to, že je vlastně moc americká. Co myslíte, dokáže Izumi vystavět most mezi dvěma odlišnými světy a dočká se nakonec pohádkového happyendu?

Pokud podobně jako já ujíždíte kromě romantických příběhů taky na knihách, kde se jí zajímavá jídla (a láká vás nějaká ta exotika), tak si Tokijského motýla užijete o to víc. Při čtení jsem doma túrovala rýžovar na plné obrátky, lovila jsem ve spíži trochu zapomenuté mořské řasy, louhovala čajové lístky se stopkami v ruce a litovala, že nebydlím u moře, abych si mohla dát aspoň jednu rybku nebo nějaké mušle. Jestli jste spíš na sladké, tak rozhodně nevěšte hlavu, protože i japonské princezny potřebují svoji pravidelnou dávku cukru, takže o nic nepřijdete. 😊

A ještě flash news z redakce: Ivetě před očima plane Aurora a Michal s Katkou se každý na své separátní dovolené (ano, odhalili jste správně, že je my ostatní v redakci podezíráme, že jezdí spolu) sbírají síly na další várku skvělých knih, která je čeká po návratu (do nových kanceláří!).

Mějte se krásně a užívejte si krásné babí léto (s knihou v ruce, jak jinak)!

Adéla