Letos na mě vyšel náš poslední, vánoční blog. Vánoce už jsou doopravdy za dveřmi – jen dva dny a přijde Ježíšek! Myslet na něco jiného už moc nejde, všichni buď na poslední chvíli shánějí dárky, dělají saláty, dopékají poslední druhy cukroví, nebo jsou už s přípravami hotoví a koukají na filmy, čtou pohádky a tajně chodí jíst perníčky, aby s příběhy nasáli tu pravou chuť Vánoc.

Před dvěma týdny jsem psala o tom, jak jsem z novinky Ruty Sepetysové Tvůj příběh vybrala dva úkoly, které mají začínající spisovatele podnítit k psaní, a jak jsme požádali některé naše autory, aby se zkusili těch úkolů zhostit. A že jejich reakce předčila moje očekávání. Všechny příspěvky se zkrátka do jednoho blogu nevešly. A tady je pokračování.

Jako každý rok se i letos v prosinci vyhlašovaly Goodreads Choice Awards. Výběr těch nejlepších z nejlepších, nejčtivějších a nejzábavnějších knih, které v letošním roce vyšly. Letos to bylo už po patnácté a jak to celé dopadlo? A na které příběhy se můžete v příštím roce těšit v CooBoo?

Pokud pravidelně čtete naše blogy, jistě jste si všimli, že jsem před časem jeden zasvětila nové knížce Ruty Sepetysové, která vyšla teď v listopadu a jmenuje se Tvůj příběh. Nebudu zastírat, že Ruta patří mezi mé nejoblíbenější autory, a jsem moc ráda, že jsem tenhle soubor jejích rad, historek ze života, ale i všemožných doporučení a úkolů pro psavce pomohla v české mutaci přivést na svět. A protože jsem sama kdysi absolvovala několik kurzů tvůrčího psaní a Rutiny úkoly mě nadchly, napadlo mě, že by bylo fajn třeba takové dva vybrat a zkusit oslovit naše české autory a navrhnout jim, aby si je vyzkoušeli.

Jestli jste se ještě nepodívali, kolikátého dneska je (jen pro pořádek, blog píšu v pátek), tak to udělejte. Musím přiznat, že jsem se poněkud vyděsila. UŽ JENOM MĚSÍC! Nechápejte mě špatně, mám Vánoce nejradši na světě a vždycky si myslím, že na všechno důležité mám dost času.

Začal pořádně upršený a vcelku nevlídný podzim, slunce vykoukne už jen někdy, a tak nastalo období viróz, chřipek, kašlů a rým. Na nás v redakci začala kašlat Adéla… a uvidíme, kdo se ještě přidá. Nene, Adéla byla samozřejmě uvědomělá a do redakce nepřišla a hezky si četla doma s rýmou. A tak si říkám, že když člověku zrovna není úplně nejhůř a netrpí v chřipkové agonii, skýtá menší nachlazení čas na čtení, který by se v normálním běhu škol, práce a kroužků asi těžko hledal.

Jak vypadá takový podzim v redakci? Jestli si nás představujete zachumlané do deky, jak si čteme s horkou čokoládou (s takovýma těma maličkýma marshmallownama, samozřejmě!) v klíně a v pozadí praská hořící krb, tak… máte pravdu vlastně jen napůl :D Hořící krb v redakci nemáme, ale zato se Bára hrdinně rozhodla bojovat s klimatizací, která se pořád tváří, že teploty vůbec neklesají, a je potřeba naopak chladit. Takže se ji pravidelně snaží přemluvit, že o pár stupňů víc by nebylo k zahození, a my tak mohly odhodit aspoň nějaké ty vrstvy svetrů (v případě Adély jednorožčí mikinu).

Jestli nás znáte už nějaký ten pátek, určitě víte, že pro nás, redaktorky uvyklé pracovní rutině sestávající z redigování, dělání korektur, posuzování rukopisů, vyplňování tabulek, psaní e-mailů, vaření kafí, drbání v kuchyňce a popojíždění po kanceláři na židli, znamená každá akce „venku“ velkou slávu. A co teprve, když nás autorka pozve na křest někam, kam musíme jet několik hodin vlakem! To už je opravdu velká věc!

Měsíc se s měsícem sešel, strašně to letí, a už je zase řada na mně, abych psala blog. Venku lije, vůbec nic mě tam netáhne, a tak je o to snazší sednout si k počítači a pustit se do toho. Navíc jsou dneska podzimní prázdniny a naše kanceláře téměř zejí prázdnotou. Je tu ticho a klid. Takže vlastně ideální podmínky. A v těchhle ideálních podmínkách bych vám ráda představila jednu novou českou fantasy, kterou jsme si nechali pěkně uležet, aby dozrála, a ke které před časem Dory Cizko stvořila krásnou obálku. Ta knížka se jmenuje Strážci živlů a napsala ji Alice Lily Neradová.

V posledním blogu Tereza naznačila, že se toho teď v CooBoo mění hodně – a měla pravdu. Vlastně se nám vystřídala půlka redakce, Michal, jak známo, odplul k břehům dospělé literatury, Katka naopak k těm nejvíc dětským a já jsem se s Terezou vrátila na své staré místo a rovnou do víru dění – protože v říjnu je nejen Humbook, ale i knižní veletrh ve Frankfurtu, po kterém teď Tereza běhá a vybírá pro vás ty nejzajímavější tituly na příští rok. Držíme jí palce, ať má šťastnou ruku!