Na psaní dnešního blogu jsem se moc těšila. Minulý týden mě Adéla poprosila, abychom se prohodily, protože chtěla psát o Nočních ptáčatech, která vycházejí už v únoru, a to s opravdu luxusní obálkou. A protože já jsem se s vámi chtěla podělit o dojmy z Prokletých královen, které si budete moct vzít do ruky až koncem března, dávalo to smysl.

Mimochodem, pokud vám titul Prokleté královny nic neříká, napovím vám tím, že se jedná o pokračování Korunních princezen od dvojice autorek Catherine Doyle a Katherine Webber. (Snad ani nespočítám, kolikrát jsem si ověřovala, která z těch dvou je Catherine a která je Katherine. Doufám, že jsem to nepopletla.)

Každopádně, zpátky ke královnám. Druhý díl téhle série začíná víceméně tam, kde první díl skončil. Rose a Wren se společně nechaly korunovat a staly se panovnicemi Eanského království. Přitom si slíbily, že budou jiné než jejich dávné předkyně, Una a Ortha Stříbřice, a budou vládnout spravedlivě všem lidem, ať už těm obdařeným magií, nebo těm bez ní. Jenže jak se poměrně záhy ukáže, ne všichni jejich poddaní jsou rádi, že na trůn usedly hned dvě čarodějky. Rose se proto ani nemůže dočkat plánované slavnostní cesty po království, během které hodlá všechny přesvědčit o tom, že právě čarodějky můžou Eaně prospět.

Wren má ale na tuhle cestu úplně jiný názor. Považuje ji za mrhání časem. Banba, její i Roseina babička, totiž úpí v gevranském žaláři, kam ji uvrhl král Alarik. A protože Alarik na Roseiny diplomatické dopisy ohledně možného návratu babičky nereaguje, rozhodne se ho Wren oslovit po svém. A vůbec se k tomuhle celému problému postavit po svém. Takže zatímco Rose vyráží na cestu zlatým kočárem a snaží se získat všechny v Eaně na svou stranu, Wren se vydává do ledové náruče Gevry, kde ji čeká spousta překvapení.

Prokleté královny si v ničem nezadají s Korunními princeznami, a dokonce jsou i o něco málo delší, což je za mě jedině dobře. Najdete v nich tu správnou dávku romantiky, humoru, někdy až šibeničního, akce, ostrých slovních výměn, pohledných urostlých vojáků, mrštných a stejně pohledných pouštních čarodějů (protože Tor a Shen tu jsou samozřejmě taky). Znovu se tu potkáte s Celeste, divokou Anikou, ale taky s báječnou a statečnou vlčicí Elske. A protože bych se ráda vyvarovala jakýchkoli spoilerů, tady už s dovolením pro jistotu skončím.

Vlastně, ještě jednu věc bych vám ráda prozradila. Pomalu začínáme chystat k vydání třetí díl téhle boží série. V originále se jmenuje Burning Crowns.

A co se jinak děje v redakci? Já jsem se vrhla na druhou korekturu české novinky Motýl, který zapomněl létat, o které vám napíšu někdy příště, protože mimo jiné bude mít taky naprosto báječnou obálku. Adéla se začala věnovat pokračování Národního opruzení, Tereza čte novou Emmu Lordovou a Bára si užívá zasloužené dovolené.

Mějte se hezky a těšte se!

Iveta