Jsou různé knihy: takové, které vezmete do ruky s velkým očekáváním a nakonec to tak nějak vyšumí a vy si po poslední stránce řeknete meh, to snad za to ani nestálo. Nebo si to meh řeknete už po první kapitole, i to se může stát. Nebo čtete a čtete a příběh se vyvíjí zajímavě a pak najednou bác ho, udělá obrat úplně hloupým směrem. Váš oblíbený hrdina se zachová tak hloupě, že byste mu jednu vrazili, nebo se vypravěč přestane věnovat tomu, co vás opravdu zajímá, a místo toho má potřebu vám důkladně popsat, co má někdo na sobě, od spodního prádla až po jehlici na klobouku a výšivku na kapesníčku. Nebo nástropní malby v přístěnku na košťata. Případně se místo toho, aby se něco dělo, hrdinové ubírají lesem… a pak se stále ubírají lesem… a když si myslíte, že už těch přírodních krás bylo dost, promění se les v temný hvozd plný uzlovatých haluzí a bludných kořenů, a vás přitom mnohem víc zajímá, jestli spolu ti dva něco mají, nebo ne, jestli se zvládnou navzájem omluvit, vysvětlit si křivdy, jestli se jim povede vyrvat trůn ze spárů tyranského uchvatitele. Prostě víte, co myslím, že jo?

A přesně taková NEJSOU Noční ptáčata od Kate J. Armstrong. Je to fantasy, ale nečekejte klasický fantasy svět inspirovaný středověkem nebo raným novověkem, mečem se tu nemává a na koních se tu v křoví a kolem nedobytných hradů taky moc nejezdí. Vyprávění nás zavede do města Simta, kde, když máte dostatečné štěstí, ty správné kontakty a jste dost bohatí, můžete ochutnat magii nočních ptáčat – dívek, které dokážou jediným polibkem předat ostatním lidem svou magii, která vám v životě může přinést spoustu věcí: štěstí, lásku, nejrůznější užitečné schopnosti. Pokud však výše uvedeným nedisponujete, máte dost smůlu, neboť užití magie je ve městě oficiálně zakázané. Magii vždy ovládaly pouze některé ženy a od jisté doby jsou považované za zrádkyně, které prý ukradly, co jim nenáleží. Kouzla si však můžete opatřit i jinými způsoby – když zavítáte do těch správných podniků, nalijí vám koktejl s alchymickými přísadami, po kterém se vám na krátko třeba změní hlas. Nebo vám krejčí ušije šaty s květinami a motýly, kteří jako by se třepetali v neviditelném vánku… Musíte vědět, kam zajít, na koho se obrátit, a komu se naopak vyhnout. Radila bych vám schovat se zejména před přesvědčenými abstinenty odmítajícími magii a náboženskými fanatiky. A hlavně: o tom, co jsem vám právě řekla, pomlčte. Existence nočních ptáčat je dobře střeženým tajemstvím, o které nechceme přijít.

Nočních ptáčat, která rozdávají polibkem magii, je totiž vždycky jen pár, nové dívky na každou sezonu. Po jejím skončení se předpokládá, že se provdají, stanou se matkami další generace a jejich schopnosti mezitím uvadnou. Matilde, Aesa a Sayer však mají úplně jiné plány než se stát něčí dobře vypadající manželkou. Když zjistí, že všechno, co jim o jejich daru a poslání celý život vykládali, je pevně upředená pavučina lží, chtějí se z ní vymotat. Není to však snadné a možná ani stoprocentně lákavé – jsou to sice lži, ale poskytují jim jisté bezpečí. Najdou v sobě dost odvahy, aby vylétly ze zlaté klece a změnily město, které je do ní zavřelo?

Hlavní hrdinky jsou poměrně nesourodý trojlístek, každá pochází z jiného prostředí, má jiné životní zkušenosti, a hlavně jiné cíle. Ve vyprávění dostanou prostor různé úhly pohledu, a tak má čtenář skvělou možnost postupně skládat střípky toho, jak to v Simtě funguje a kdo s kým vlastně peče (proti komu), o čem se nemluví, ale mělo by se, a podobně.

Hned na začátku vyprávění vás vcucne atmosféra inspirovaná luxusními večírky dvacátých let dvacátého století – šero, podmanivá hudba, spousta třpytivých oděvů, lákavé nápoje v broušeném skle, nebo také noční frkot v méně luxusní čtvrti, která mi evokovala Spojené státy za prohibice i se všemi zločinci a divokými tančírnami, kde to vře v rytmu jazzu. Tuhle atmosféru, která mě strašně bavila, naprosto božsky vystihla na obálce Adéla Stopka. Když řeknu, že tentokrát se fakt překonala, nepřeháním ani trošičku! Rovnou bych ji nominovala do HumbookAwards za nejlepší obálku roku 2024! Kromě toho nakreslila hned dvě úžasné mapy a ještě další ilustrace, takže se prostě máte na co těšit i po vizuální stránce.

Jestli jsem vás ještě nepřesvědčila, že vám tenhle příběh naprosto učaruje, tak vyčkejte do začátku února a běžte se na Noční ptáčata podívat do knihkupectví. Jsem si jistá, že až budete knihu držet v ruce, změníte názor! 😊

V redakci jinak dál pilně pracujeme na dalších novinkách. Tereza vám brzy jistě představí Můžeš říct: Miluju tě, Iveta louská Anatomii srdce a Bára ladí k dokonalosti nový překlad další klasiky od Jane Austenové.

Mějte se krásně a hlavně hodně čtěte!

Adéla