Taky máte letos pocit, že se ty Vánoce plíží tak nějak nenápadně? Nejspíš je to tou celkovou situací a tím, že na nás už od půlky října v nákupních centrech nevyřvávají koledy z toho prostého důvodu, že obchody jsou zavřené… ale i tak už je tohle období opravdu za rohem.

Nazdárek vespolek. Tak prosím vás, už jste vytáhli vánoční svetry? Já rozhodně ano! Nejdřív jsem měla vznešený cíl vydržet do začátku adventu. Pak jsem zjistila, kdy ten začátek adventu je, a vykašlala se na to. Ať si doma ty moje svetry užijou, když jsou jediní, kdo je letos uvidí, žejo. I když, budu s nimi oblažovat i ostatní kubulíny na našich pravidelných videoporadách, to je jistě potěší!

Já prostě miluju podzim – dneska ráno jsem vyšel ven, svítilo slunce, chladný vzduch, stromy všude kolem jen žhnuly barvami… Zbytek roku je proti tomu jen takové břídilství.

Pro spoustu z vás je to kosmetická úprava, kterou byste možná přehlédli, kdybych vás na ni neupozornila. Ale já jsem v CooBoo od úplného začátku, takže je pro mě nová podoba našeho loga velká věc. Logo jsme zjednodušili, zbavili jsme se graffiti tagu, prostě toho camfrňousu nebo jak mu chcete říkat… upřímně, my sami pro něj nemáme žádné oficiální pojmenování.

Tak máme za sebou HumbookFest, tentokrát kapičku v jiné podobě, než jsme běžně zvyklí – v mrňavém počtu jen těch nejnutnějších lidí, s rouškami a dezinfekcí, a hlavně online. Dívali jste se? Bavili jste se? Co si o tomhle online experimentu myslíte?

Hurááá, je to taky – konečně ten pravý podzim. Ale je zajímavé, jak ho každý vnímá jinak. Zatímco pro mě je to období, kdy je všechno kolem barevné, chodí se na úžasné výlety do lesů, večer je ideální čas na čtení a kafe/čaj, případně na sledování filmů a seriálů, na které se chci už pár let podívat, ale tak nějak na ně pořád nebyl čas (a to platí i o knihách na mém seznamu), Katka líčí podzim úplně jinak.

Víte, co je nejlepší na práci v nakladatelství, zvlášť když člověk zbožňuje Vánoce? Může na nich ujíždět klidně od září a nikdo si neťuká na čelo ani pohoršeně neohrnuje nos. Protože někdo ty vánoční knížky, které mají vyjít, připravit musí, žejo, abyste si je vy mohli přečíst. Cha!

Letos se nějak nemůžu dostatečně namlsat léta. Ještě nejsem vůbec duševně připravená na podzimní plískanice, na svetry, šály a svařáky. Jen bych rovnou chtěla upozornit, že dneska, kdy píšu tenhle blog, je středa a za oknem mám stále ještě zářivě modrou oblohu a na balkoně bych mohla úplně v klidu sedět v hodně letních šatech.

Ruta Sepetysová je jedna z těch autorek, které když trochu poznáte, musíte si je zamilovat. Ať už skrz její písmenka, nebo i osobně. Spousta z vás měla tu čest během historicky prvního Humbookfestu v roce 2016, kterého byla hostem.

Všimli jste si také té změny, která nastala se začátkem září? A teď výjimečně nenarážím na počasí. Prvního září (tenhle den si nevím proč vždycky vzpomenu na Bradavice) se najednou v ulicích objevily tisíce školáků a studentů, kteří ještě celkem nadšeně vyrazili do škol. Ale ta pravá změna nastala až o den později – to už všem došlo, že prázdniny skončily, že je sice skvělé vidět spolužáky, ale že to zároveň znamená deset měsíců učení a školy – a radostné úsměvy se vytratily. (Samozřejmě je také možné, že je to tím, že každý měl v metru nasazenou roušku.)