Je za námi přibližně třetina nového roku, což pro mě znamená čas, kdy začínám trochu propadat čtenářské beznaději. Na Nový rok je to jiné, to si vždycky natěšeně sednu a začnu si sepisovat a zadávat všelijaké čtenářské výzvy. A tak si v rámci posilvestrovského nadšení svatosvatě přísahám, že na Goodreads si zadám a přečtu o deset knih více než loni (i když jsem loni poslední dvě knihy dočítal o půlnoci při přípitku), vzpomenu si, že určitě musím dočíst Kafkův Zámek, který jsem rozečetl už asi desetkrát a nikdy se nedostal přes stranu 70, někdo má skvělou výzvu, kde čte knihy podle barvy obálky, hlavního hrdiny nebo podle toho, že na straně 34 musí být jednorožec se dvěma rohy – a co na to já?

No jasně, to je skvělý, tuhle výzvu si taky musím splnit. Takže plný nadšení během ledna čtu a čtu, ale pak se začne blížit jaro, já tak nějak čtu méně a kolem poloviny dubna si začnu rvát vlasy, protože mám pocit, že moje čtenářské plány jsou sice moc pěkné, ale tak nějak jsem si nevšiml, že na ně nemám dost času. Ale abych nebyl trudnomyslný, musím říct, že včera jsem si splnil ten bod s jednorožci (a navíc jsem byl nucen vybarvit si zebru všemi barvami duhy), protože jsem se pustil do korektury knihy Odhal svého vnitřního jednorožce, která vám ukáže, že jednorožci jsou naprosto skvělí a úžasní, a proto byste měli být jednorožci. 😉

Ale teď vám musím říct o další knize, která mě dostala. Jde o Srdce času: Neviditelné město od Moniky Peetzové. Nevím, čím to je, ale Němci prostě cestování časem umí. Takže jestli se vám líbily Drahokamy Kerstin Gierové, tuhle knihu si prostě nemůžete nechat ujít. Patnáctiletá Lena vyrůstá u tety Sonji a svých dvou sestřenic poté, co její rodiče před mnoha lety zahynuli při autonehodě (kterou ona jediná přežila). Vždycky o nich chtěla vědět víc, ale teta se jejím otázkám vyhýbala a tvrdila, že jí po nich nezůstaly ani žádné památky, kromě jedné malé rozmazané fotky. Jednoho dne však Lena ve skladišti narazí na hromadu věcí, které bezpochyby patřily její rodině. A mezi nimi najde i podivné hodinky, které však na první pohled neukazují klasický čas a které nikdo neumí ovládat. Ovšem ona neváhá, nastavuje stále nové a nové kombinace… a tím hodinky aktivuje. V jiném čase a městě žije Dante, který má za úkol dohlížet na cestovatele časem. A právě on zachytí signál z hodinek, které by podle všech informací měly být navždy neaktivní. I přes zákaz svých nadřízených neváhá a vypraví se neznámého nebo neznámou hledat. A když se oni dva potkají, Leně připadá, jako by snad Dante uměl čarovat. Objevuje se na nečekaných místech a beze stopy mizí, zná věci, které by nikdo znát neměl, ale hlavně… hlavně se zdá, že toho ví spoustu o její rodině. A když se o něm konečně dozví pravdu, je nadšená. Jestliže by mohla cestovat časem, může přece vše napravit – zachránit rodiče, žít normální život (a třeba si i opravit známky z té proklaté biologie). Jenže to není tak jednoduché, každá sebemenší změna v minulosti se projeví i v přítomnosti – a ne vždy tak, jak jste si původně přáli. A nezpůsobí nakonec Lena víc škody než užitku? Srdce času vychází 24. května!

A asi jste již zaznamenali, že letošní ročník Světa knihy se opět posunul (tentokrát na konec září), veletrh v Bologni (odkud jsme vždycky dovezli tašky skvělých knih) se opět uskuteční jen online, takže se zdá, že tenhle rok znovu budeme mít spoustu času na plnění všech čtenářských výzev – i bez cestování časem. 😉

Nepropadejte trudnomyslnosti, hodně čtěte – a dávejte si čtenářská předsevzetí!

Michal