Před časem mi od jedné literární agentky přišla nabídka rukopisu od mladé autorky Ann Liang. Zahraniční agentka se rozplývala, že lepší rom-com ještě nečetla, jakmile se jí rukopis dostal do rukou, všechno odložila, hned se do něj pustila a už se od něj nehnula. Přečetla ho na jeden zátah. A já jsem si říkala, jo, jasně, to ti tak budu věřit. Že je to baví, pořád psát, jak nad nějakým rukopisem strávili celý víkend, nic s nimi nebylo, partner/partnerka/rodina na ně byli naštvaní, protože pořád čučeli do čtečky a jich si vůbec nevšímali. Prostě jsem si říkala, že jsou to takové ty klasické vychvalovací kecy. Nicméně rukopis jsem si nechala poslat, že se na něj podívám.

To máme ale krásný den! Teda aspoň tady v Praze, v pátek dopoledne. Slunce svítí, ptáčci cvrlikají, jarní květiny kvetou, ach! Teploměr teda nebyl dnes ráno až takový optimista, tak jsem si na procházku se psem raději ještě vzala čepici i rukavice a musím přiznat, že když proti nám běžela slečna jen v tričku s krátkým rukávem a v šortkách, poněkud mě to rozhodilo. Nu co, třeba byla minulý týden na dovolené někde na jihu a už ji přestalo bavit nosit spoustu oblečení, tak prostě dělá jaro, seč může.

Jak jsem psal v posledním blogu, letos se už na začátku března uskutečnil knižní veletrh v Bologni. A já hlásím, že i přes anabázi, kdy jsme do Itálie letěli s několika přestupy prakticky přes severní pól, jsem se z něj právě vrátil. Jak bych vám ho jen popsal…

Prosím vás, můžete mi někdo vysvětlit, jak je možné, že už je březen? Jen tak, sám od sebe, takhle rychle? Přijde vám to normální? Mně totiž teda moc ne. Před chvilkou začínal leden, člověk mrkne a dějou se věci… S tímhle tempem tu při příštím blogu máme prázdniny.

Minulý týden jsem se slunila na horách, a tak za mě psaní pátečního blogu musela převzít Adéla. Tenhle týden už jsem ale zase zpátky, i když bez sluníčka, a tak je páteční blog na mně. Jestli jste měli příležitost prohlédnout si náš ediční plán na první pololetí 2023, určitě vám neušlo, že v květnu budeme vydávat komiksovou adaptaci románu Ruty Sepetysové V šedých tónech. A právě o ní bych chtěla dnes psát.

Zdar a sílu, moji milí, doufám, že jste si užili Valentýna, pokud ho slavíte, případně že jste tento den přežili ve zdraví jako každý jiný, pakliže je vám tenhle svátek úplně šumák. Já si této slávy obvykle všimnu tak, že se v obchodech s nějakým předstihem objeví srdíčkové všechno, a začnu se těšit na patnáctého února, kdy si budu moct nakoupit hromadu čokolády (a buďme upřímní, taky prosecca) ve slevě. 😊 Nicméně abyste si nemysleli, že mám srdce z kamene a milostné příběhy mě nedojímají, chtěla bych vám dnes představit jednu z mnoha knížek, které mi v uplynulých týdnech prošly pod rukama.

Já vím, že každý to má jinak, ale já mám jaro vždycky spojené s knižním veletrhem v italské Bologni, který se většinou koná v první polovině dubna. V té době tam svítí sluníčko, panuje krásné jarní počasí, schůzku si můžete dát v areálu festivalu venku na lavičce a k tomu si vychutnávat gelato, večer si zajít na pracovní drink a užít si ho venku před podnikem… Prostě spojit příjemné (knihy) s ještě příjemnějším (jarní Itálií). Ale proč o tom píšu teď, na začátku února?

Milé čtenářky, milí čtenáři, jako každý leden jsme se nadšeně vrhli na tvorbu našeho edičního plánu na první polovinu roku, protože se prostě nemůžeme dočkat, až vám ukážeme a představíme všechny ty skvělé knihy, které jsme pro vás vybrali a na kterých právě pracujeme. A samozřejmě bychom vám je VŠECHNY chtěli představit už tady v úvodu, což bohužel nejde. Takže alespoň malý výběr!

Prvně vás zdravím v novém roce – což je trochu ostuda vzhledem k tomu, že je konec ledna, ale tak užila jsem si poslední blog loňského roku, tak teď nastalo dlouhé čekání. Jak se vám daří v tom ledovém podnebí, co se tady najednou stalo? Užíváte si křupání zmrzlé trávy pod nohama, nebo byste už raději jaro? Pro správný tým (Michal vs. já) můžete hlasovat… no, asi tak v komentářích. Každopádně doufám, že to tady čtou normální lidi a jaro vyhraje, žejo…

Ohlížet se za uplynulým rokem bývá zvykem spíš na konci prosince, ovšem když jsme se chtěli podívat, jak se dařilo kterým knížkám a které vás (aspoň podle počtu prodaných kusů) zaujaly ze všech nejvíc, museli jsme počkat aspoň do poloviny ledna, abychom měli kompletní obrázek a nechyběla nám v něm čísla za prosinec. A co že jsou ty největší loňské pecky? Nu, pojďme se podívat.