Minulý týden jsem se slunila na horách, a tak za mě psaní pátečního blogu musela převzít Adéla. Tenhle týden už jsem ale zase zpátky, i když bez sluníčka, a tak je páteční blog na mně. Jestli jste měli příležitost prohlédnout si náš ediční plán na první pololetí 2023, určitě vám neušlo, že v květnu budeme vydávat komiksovou adaptaci románu Ruty Sepetysové V šedých tónech. A právě o ní bych chtěla dnes psát.

Každý literární redaktor a každý překladatel musí Rutu Sepetysovou milovat, protože je neuvěřitelně milá, úžasně vstřícná a píše skvělé knihy. A protože její román V šedých tónech oslovil doslova miliony čtenářů, vybral si ho Andrew Donkin ke komiksové adaptaci. Ti z vás – a předpokládám, že vás bude hodně –, kteří tuhle knihu četli, moc dobře vědí, o čem je, a nepotřebují žádnou anotaci. Přesto by vás mohlo zajímat, jaké konkrétní momenty a situace Andrew Donkin vybral a otextoval a jak je Dave Kopka nakreslil. A jak věrně se tihle dva drželi předlohy. A pro ty, kteří zatím zůstávají touhle knihou nepolíbení…

Píše se rok 1941. Lině je patnáct let a těší se, že po prázdninách nastoupí na uměleckou školu. Ale jednoho večera k nim domů vtrhne sovětská tajná policie a Linu, její matku i brášku odvleče pryč. Společně se spoustou dalších lidí tihle tři stráví nekonečné dny a týdny zavření v dobytčácích na trati, aniž by měli ponětí, co s nimi bude. V neuvěřitelně nelidských podmínkách doputují až do pracovního tábora na Sibiři, kde je čeká strádání, těžká práce, hladovění a mnohé smrt. Lina se musí naučit bojovat, přijímat obtížná rozhodnutí, spolknout ponižování, bití, a hlavně: nenechat se zlomit. A to se jí podaří díky její rodině a také lásce k výtvarnému umění. Přes ohromné riziko si kreslí a zapisuje, co všechno ona a lidé okolo ní zažívají. Nejdřív kreslí, protože doufá, že se její obrázky nějak dostanou k jejímu otci a on svou rodinu díky nim najde. Později proto, aby zvěčnila situace, o kterých by se podle ní svět měl dozvědět. Kresby střádá a schovává, protože v Litvě zjevně ještě dlouho nebude panovat režim, který by jí dovolil je zveřejnit.

Grafický román Andrewa Donkina je určený nejenom pro skalní fanoušky Ruty Sepetysové a ty, kteří mají formu komiksového zkratkovitého vyprávění rádi, ale především pro čtenáře, kteří hledají silný příběh. A může si ho přečíst jak někdo, kdo zatím s předlohou vůbec nepřišel do kontaktu, tak ten, kdo ji důvěrně zná. A za sebe tuhle knížku doporučuju i proto, že je prostě dobré vědět, co se před ne zas tak dávnou dobou událo, a usilovat o to, aby se historie neopakovala.

A co se děje v redakci? Michal právě dočetl Korunní princezny, Adéla se prokousává klasikou Tess z dʾUbervillů, Katka čte Souhvězdí osudu a já jsem se pustila do korektury knížky První, kdo na konci zemře, kterou vřele doporučuju.

Mějte se hezky a dejte šanci komiksovým adaptacím!

Iveta