E-shopAlbatrosB4U PublishingBizBooksCpressComputerPressCooBooEdikaFragmentKlub mladých čtenářůManagement PressMottoPlusXYZ

Blog

Políbená ledem i plamenem

Políbená ledem i plamenem

 

Všiml jsem si pozoruhodného skupinového šílenství, které lidstvo postihuje pravidelně na jaře a na podzim. Jde o tutéž věc, ale projevuje se zcela opačným jednáním. Když přibližně někdy na začátku září teploty dosáhnou 18 stupňů, začnou na sebe všichni okolo mě věšet zimní kabáty, obmotají se tři metry dlouhou šálou, nandají si růžové klapky na uši a mumlají cosi o neuvěřitelné zimě. No a když někdy v polovině března nastane situace, že je slunečno a 18 stupňů, ti samí lidé pobíhají venku v kraťasech, tričkách s krátkým rukávem, vykřikují cosi o krásném počasí a mažou se opalovacím krémem. A pak jsou normální lidé, kteří na počasí nadávají celý rok, a když už musí vyjít ven, tak rovněž po celý rok nosí to samé. Maximálně si místo letního svetru vezmou svetr zimní. 

17.03.2017 čti více
Jeden měsíc samoty

Jeden měsíc samoty

Březen se v CooBoo zatím nese v trochu opuštěném duchu – zůstali jsme totiž v redakci s Michalem jen dva. Aby nám to nelezlo na mozek a nedostali jsme ponorkovou nemoc, pouštíme si nahlas ujeté písničky, prosíme kolegy, aby se zastavili u nás v kanceláři aspoň na kus řeči (a držíme je křečovitě za rukáv, když chtějí odejít), a když jsme doopravdy zoufalí, snažíme se skamarádit alespoň s hrdiny z knížek, aby se to tady v CooBoo trochu zalidnilo. Doufám, že si brzy nezačneme lézt na nervy, jinak to bude doopravdy dlouhý měsíc.

10.03.2017 čti více
PŘEDJARNÍ BLOUDĚNÍ

PŘEDJARNÍ BLOUDĚNÍ

Je březen, do oken občas pere slunce, občas tluče vítr, neklamné znamení, že jaro je už za dveřmi a začíná něco nového. Rozhodně tedy něco nového začíná pro mě, což se dá usoudit například z faktu, že tenhle blog už nepíšu z klidné a profesionální redakce v CooBoo, ale stala se z toho partyzánská činnost v mém značně zabordeleném obýváku, při které musím svádět drsný boj s tříčlennou kočičí skvadrou (Jim mi ožírá palec u nohy, Tonda mě znervózňuje válečným kvílením a Andělka okupuje opěradlo mého křesla a plácá mě packou do hlavy). Možná jste si na přelomu roku všimli lákavého inzerátu, který sváděl do CooBoo nového redaktora – ten redaktor jde do CooBoo místo mě. Důvody jsou prosté: V první řadě jsem zjistila, že už nemůžu déle ignorovat svou touhu být od rána do večera ponořená v knihách nebo filmech, slovnících, Googlu a vlastní fantazii, jinými slovy být na plný úvazek překladatelkou na volné noze; a co je podstatně méně veselé, taky jsem nemohla ignorovat poslední termín odevzdání diplomky, který se ke mně připlížil zcela nepozorovaně, slizce mi dýchá na záda, pochichtává se mi do ucha a nejsem před ním už v bezpečí ani ve snu, natožpak nad korekturou Třetí stříbrné knihy snů. Práce v nakladatelství je velmi zajímavá, různorodá, spoustu jsem se toho při ní naučila, potkala skvělé lidi, ochutnala mnoho chutného ovoce z kuchyňky, zjistila, že Michal je pyroman, přečetla si spoustu zábavných knížek a párkrát se s pocitem vlastní výjimečnosti podepsala do tiráže. Taky jsem si na vlastní kůži ověřila, že proces výroby knihy a vše kolem něj je mnohem složitější, než by se čtenáři mohlo zdát – že nakladatelství zdaleka není žádný automat, do kterého vložíte originál knihy, a v tu ránu vám vypadne dokonalá česká verze. Aby byl výsledek co nejlepší, je zapotřebí spousta času, pečlivé a tvrdé celodenní práce mnoha lidí, několika nevyhnutelných kompromisů, štědrého rozpočtu a samozřejmě hlavně podpory vás čtenářů.

03.03.2017 čti více
Koruna sem, Koruna tam

Koruna sem, Koruna tam

Že existují podivíni, jejichž záliby nechápu, jsem odhalil poměrně brzy. A naučil jsem se je tolerovat, a některé dokonce mít rád. A tak jsem schopen zajít na pivo/víno/kávu s lidmi, kteří si dobrovolně každý den několikrát vrážejí prst do oka a zběsile si nandávají a vyndávají kontaktní čočky. Již neutíkám před lidmi, kteří nečtou a tvrdí mi, že věci raději prožívají na vlastní kůži (vážně by mě zajímalo, jak rozvalení na gauči prožijí šílenství SPIRA v Illuminae). Jsem schopen jet v jedné tramvaji s lidmi, kteří si bílý jogurt s ovocem dole nejdříve nepromíchají, než se do něj pustí. Mlčky toleruji i ty, u nichž doma je každý večer zapálených asi tři sta svíček, a kdyby to viděli hasiči, tak je odvezou rovnou do blázince. Dokonce již několik let bydlím v domě, kde moji sousedi Harryho Pottera pouze viděli jako film, ale nikdy ho nečetli.

24.02.2017 čti více
Žít v roce 1917? Kdo by nechtěl!

Žít v roce 1917? Kdo by nechtěl!

V CooBoo se dějou divné věci, pozoruju to poslední dva týdny a je to poněkud děsivé. Začínám se totiž bát, že se do našich knih až moc vžíváme a necháváme se jimi ovlivnit. Michal třeba rediguje ledovou knihu Frostblood a u toho si hraje se zapalovačem. Asi mu to ledové království dává tak zabrat, že se u toho musí zahřívat. Čekám, kdy spustí požární alarm a naběhnou sem hasiči. A já si zase představuju, jak skvělé (a zároveň děsivé) by bylo žít v roce 1917. Jen tak se tam přenést a žít ve světě bez všech blogů, Facebooku, Instagramu, kde se musíte s někým na schůzce domluvit týden předem, protože mu ani nemůžete zavolat, že se termín mění. Má to samozřejmě i stinné stránky – ještě se nenarodili někteří moji oblíbení autoři, první světová válka je stále v plném proudu a neexistují antibiotika (v tomhle pořadí), ale i tak to mělo své výhody. Hlavně asi to, že jejich život nebyl tak rychlý jako náš – ve kterém už čteme knihy na květen a řešíme, co vyjde v srpnu… A to je teprve únor! 

17.02.2017 čti více
« | | 10 ... 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 ... 30 | 40 | 50 | | »

CooBoo News

Naše tipy na rok 2019

Ještě než pro vás budeme mít hotový kompletní ediční plán pro rok 2019, pojďte s námi mrknout na čtyři knížky, které se …

Předvánoční radost

Letos již popáte jsme v kavárně Alibi uspořádali předvánoční dobročinný knižní bazar. Knihy věnovaly nakladatelství  …

Blog

Ořezávátko a Kopie

Ořezávátko a Kopie

Taky vás napadají úplně divné otázky (a jiné věci) v úplně absurdních chvílích? Já jsem si třeba dneska ráno čistila zuby a najednou jsem začala přemítat o tom, proč se vlastně říká, že někdo „není žádné ořezávátko“. No řekněte mi, proč? Ořezávátko z takového srovnání vůbec nevychází dobře, přitom je to hrozně užitečná věc, která navíc umí z pěkného tupce udělat toho nejvostřejšího týpka široko daleko. Co já bych si bez takového ořezávátka v práci počala? (Taky tak rádi píšete tužkou na papír?) Čistím řezáky, čistím špičáky a u stoliček mě napadla další otázka: jak dlouho už se česky říká, že někdo není žádné ořezávátko? Tak dlouho, jako existují ořezávátka? A jak dlouho už existují ořezávátka? Milí přátelé, jestli někdo znáte odpověď aspoň na jednu z těchto palčivých otázek, napište ji prosím dolů do komentářů. Ušetříte mi tím spoustu gůglení a výletů do knihovny. 

Nejčtenější knihy

 
Snílek Neznámý
Snílek Neznámý
Laini Taylorová
  • Průměr 4.2/5
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
 
Kočky útočí
Kočky útočí
Sarah Andersenová
  • Průměr 3.5/5
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
 
Všechno je v pohodě
Všechno je v pohodě
Nina LaCour
  • Průměr 3.9/5
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
 
Temná krása
Temná krása
Mary E. Pearsonová
  • Průměr 4.5/5
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
 
Slunce je také hvězda
Slunce je také hvězda
Nicola Yoonová
  • Průměr 4.7/5
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5

Instagram Facebook RSS
CZ EN