Co to vlastně je, tahle young adult?
K tématu dnešního blogu mě ponoukl start hlasování v cenách HumbookAwards, kde se strhla diskuse o tom, co ještě je a co už není young adult. Tedy, ona ta diskuse na různých úrovních už chvíli trvá, ale až ten poslední instagramový příspěvek pro mě byl impulsem k sepsání tohoto článku.
Ono to totiž vůbec není jednoduché. Young adult je takový živoucí organismus, není to žánr, proměňuje se v čase a konkrétní a úzkou charakteristiku budete hledat marně. Ale pár jich přece jen existuje. A na odlehčení na začátek jednu najdete i na přiloženém obrázku :D
V CooBoo jsem od úplného začátku, takže jsem zažila doby, kdy byl tenhle pojem pro všechny neznámý. Ale v zahraničí nastal boom takto označovaných knížek, který se logicky přelil i k nám a knihkupci si museli začít lámat hlavu nad tím, kam tyhle knížky zařadit. Je to čtení pro děti? Jsou to dívčí románky? Upřímně jsme s tím docela dlouho bojovali. „Čtení pro náctileté“ nebyla tou dobou fakt sexy kategorie skoro pro nikoho. To se ale od té doby (je to víc jak deset let!) radikálně změnilo. Young adult se vyvinula, posunula. Je mnohem členitější. Knížky, které spadají do této kategorie jsou čím dál rozmanitější. Dávno neplatí, že to jsou jen nablblé příběhy o třpytivých upírech (sorry, Edwarde, nic ve zlým!). Young adult dneska zasahuje v zásadě úplně všechny žánry. A z logiky věci tak zajímá i čím dál tím víc čtenářů. Čím dál tím víc dospělejších čtenářů. Z čehož si samozřejmě nakladatelé na celém světě mnou ruce, protože co si budem, dospělejší čtenář = ekonomicky zajímavější čtenář.
Dávno neplatí, že young adult znamená čtení pro čtenáře ve věku 12–18. Věkové rozmezí u některých knih se pohybuje čím dál výš, 25+, někde se píše i až ke 30 letům. Není to náš český, natož humboočí výmysl. Sám ten termín „young adult“ bez ohledu na knihy zahrnuje rozhodně starší lidi než jen do 18 let. Pokud chcete zdroje, tvrdí to třeba i Wikipedie, na tři kliky po googlování. Koneckonců součástí toho pojmu je i slovíčko „adult“. Existuje ještě pojem „new adult“, ale ten je podle mě ještě problematičtější než celá young adult. Protože co je vlastně new adult? Příběhy „dospělejších“ hrdinů? Vysokoškoláků? Nebo by se jako new adult měly označovat všechny knihy, ve kterých se objeví náznak sexu? I když je hlavním hrdinům třeba patnáct?
My jsme se v CooBoo rozhodli ho nepoužívat a řídíme se především doporučením věku čtenáře. To je z mého pohledu nejprůhlednější. Nebo se o to aspoň snažíme. Vím, že to bylo jednu dobu problematické, vím, že jsme měli jisté knihy, kde se objektivně objevují sexuální scény či násilí, označené věkovou skupinou 12 let. Byla to chyba a jsme si toho vědomi. Upřímně řečeno jsme se i my nechali zaskočit, kterým směrem se young adult ubírá. Dřív to tak zkrátka nebylo. Takové první tři díly Skleněného trůnu jsou v tomhle ohledu naprosto „neškodné“ a i v zahraničí jsou označovány věkovou skupinou kolem 12 let. Pak se to ale autorce trochu zvrhlo a my jsme na to nezareagovali. To už by ale teď mělo být v pořádku. Bereme si to k srdci.
Takže jakmile je některá kniha doporučená čtenářům 15+, je možné, že se v ní objeví nějaké explicitní sexuální scény, násilí či cokoliv jiného, co by podle nás citlivé mladší duše asi číst neměly. Čtenáře ve věku patnáct let a výš považuju v zásadě za dospělého. V tomhle věku čtete kdejakou jinou literaturu, včetně třeba té povinné, která často taky není vyloženě čajíček (třeba takový Obraz Doriana Graye, šmankote, skandál, co tam se všechno odehrává!). Označování 18+ považuju za zbytečné, nepoužívá se ani pro ty opravdu „dospělácké knihy“ z „dospěláckých nakladatelství“.
A pak tu máme případ, kdy autor sám prohlašuje o knize, že je pro dospělé čtenáře. Tohle je moc zábavné, protože zařazování původně young adult autorů do čistě dospělé sekce je prostý marketingový tah zahraničních nakladatelů. Cílí na širší publikum. Na větší kupní sílu. Jak už jsem zmiňovala výše – dospělejší čtenář = ekonomicky zajímavější čtenář. Pokud to chcete demonstrovat na konkrétním případu, tak třeba mezi Půlměsíčním městem (které má být tou „dospěláckou“ knihou) a Dvorem trnů a růží (snad prokazatelně young adult) není v explicitnosti sexuálních scén v zásadě žádný rozdíl. Obě knihy jsou u nás nyní označeny věkovkou 15+.
Abychom si dobře rozuměli, já nechci zlehčovat důležitost „vhodnosti“ literatury pro ty které dospívající čtenáře. Chápu, že pokud jste citlivější povaha, můžou vás některé věci v knihách zaskočit. Ale označení 15+ je podle mě jasným znamením, že se v knize můžou nějaké takové věci vyskytnout. Podle mě součást prožitku z knihy může být i to, že si z ní neodnesete zrovna pozitivní pocity. Autoři to chtějí. Neochuzujte se o to. To byste nemohli číst třeba ani toho Doriana Graye. Lolitu. Zločin a trest. Dekameron. Beatniky. V zásadě cokoli od Fitzgeralda, Škvoreckého, Kundery nebo třeba i Karla Hynka Máchy! Bohumila Hrabala. Virginii Wolfovou. Émila Zolu. Nebo Broučky, tam se umírá (pardon za spoiler, jestli jste je jako děti nečetli). Zkrátka a dobře, neochuzujme young adult o knížky, které do téhle kategorie pořád ještě patří, byla by to škoda. Moc mě baví, jak moc pestrá dneska young adult literatura je a jak moc se od svých začátků posunula a vyvinula. A mimochodem, když budete v rámci těch HumbookAwards hlasovat pro naše knížky, které vás bavily, budeme jen rádi 😉
Tereza