Tak schválně, jak dobře znáte naše knihy? Máte načteno, nebo je co dohánět? Otestujte se v našem obřím kvízu a zařaďte se do soutěže hned o 3 naše knihy dle vlastního výběru!

Co dělat při zombie apokalypse, když jste sice zapřisáhlý knihomol, ale už jste toho za poslední dny nebo týdny přečetli tolik, že vám knížky lezou krkem i ušima? Nebojte, milí (ne)čtenáři, i na vás myslíme!

Nevím, jestli jste si toho všimli, ale prý nám tady řádí nějaký virus, takže všichni z redakce pilně pracujeme z domova a chystáme pro vás tituly na léto – kdy už snad všechno bude v pořádku, sluníčko bude svítit a na koupališti bude spousta času číst knihy. A abyste si trochu osvěžili znalosti, připravil jsem pro vás malý testík.

Co dělat? Přichází víkend a normálně bychom se rozhodovali co s volným časem. Ale teď?

Je vám z toho všeho nanic? Rádi byste se pro změnu dozvěděli taky něco pozitivního a zajímavého? 😊

Mám takový protivný zvyk, že ráno většinou vstávám po páté, což Katku přivádí k šílenství a málem při této informaci omdlívá – nicméně má to to výhodu, že si můžu v klidu přečíst všechny vaše dotazy, které nám posíláte. A poslední dobou se množí ty, které souvisí třeba s koronavirem. Takže abych nepsal každému zvlášť, pokusím se na ně odpovědět v tomto blogu. (A abych nezapomněl na meteorologické okénko – někde je hezky, někde je zataženo, teploty se pohybují od -3 do +20.)

Čusky čauky, máme tu pátek, takže i další blogísek. Klimatické otázky tentokrát pominu, protože se v poslední době tak nějak elegantně střídáme s nemocemi a home officy, že se v kanceláři zas tolik nepotkáváme, takže Michal se nevaří a já nemrznu. Nicméně zprávy z kanceláře mám – dostali jsme nové knihovny!

Řekněme si to otevřeně, letošní zima stojí za houby. (Prostor pro pár tradičních vět o tom, jak to Katce s Adélou vůbec nevadí, neb mají rády svoje teplíčko. A jak Michal výchovně skuhrá, že nebude v létě dost vody, asi aby si mohl napustit bazén, až bude zase v 25 stupních umírat horkem…) Takže pokud jde o mě, už by se klidně mohla přestat o něco pokoušet a pustit ke slovu jaro.

Čauky mňauky! Stejně jako Michal mám opravdu (ale opravdu) ráda zimu, ale tu pořádnou, kdy mrzne, až praští, všechen nepořádek venku je pokrytý třpytivým prašánkem… a dá se lyžovat… a bruslit… a sáňkovat… a vůbec. No, tak takováhle krása letos není, na jižní Moravě opadávají ze stromů poslední přezrálé meruňky, čemuž se upřímně divím a sleduju to prazvláštní nezimní počasí z tepla domova se zlomenou nohou a místo ježdění na lyžích jezdím po obýváku na kancelářské židli s kolečky, mávám u toho berlemi a křičím „Na Bělehrad!“.

Já vím, že mluvit o letošním lednu a únoru, kdy se střídají teplé dny s ještě teplejšími, odfoukávají nás podivné větry a na jižní Moravě právě vrcholí sklizeň meruněk, jako o zimě vyžaduje jistou dávku optimismu, ale já mám prostě zimu rád.