Katka minulý týden psala letošní první kubulínský blog a měla jednoduchý ten první odstavec. Takový ten small talk na papíře/na obrazovce na úvod. Tyhle první věty jsou totiž vždycky úplně nejtěžší. Mohla psát o tom, jak jsme zpátky v plné síle v novém roce, že už máme dočtené knížky od Ježíška a tak dál. A o čem budu psát já? O tom, že o tomhle psát už nemůžu? Jo, to by šlo! První odstavec mám hotový! 😂

Zdravíme z redakce CooBoo poprvé v roce 2020! Doufáme, že jste si řádně užili vánoční pauzu, protože to je takové to vysněné knihomolské období, kdy se čas zastaví a všichni si můžou zalézt s hrnkem čaje a teplým svetrem někam do koutku s knížkou, kterou našli pod stromkem. A odpočívat. A dohánět čtecí resty. Prostě paráda.

Ahoj kubulíni, tak už se nám to pomaloučku, potichoučku (nebo i pohlasiťoučku) blíží. Redakce CooBoo se pomalu, ale jistě vyprazdňuje (ano, koukám na tvůj prázdný stůl s mandarinkou a tři conversky pod ním, Michale), jak se všichni postupně odebíráme vstříc vánočnímu volnu, vyplněnému cukrovím, kaprem, salátem, chlebíčky, cukrovím, chlebíčky, svařákem, chlebíčky, punčem, cukrovím, chlebíčky a horkou čokoládou… i jinými pokrmy a nápoji.

Sice je to těžko uvěřitelné, ale právě píši svůj letošní poslední blog. Z počítače mi odněkud hrají koledy (v těch 326 otevřených oknech se špatně zjišťuje, odkud to je) a já v hlavě rekapituluju letošní pracovní rok. Samozřejmě jen ty nejdůležitější věci. Takže… V redakci jsme tento rok zatím vypili 1 863 šálků kafe, 1 746 hrnků čaje (Adéle ten počet dost táhne nahoru), na korektury jsme spotřebovali přes 15 000 listů papíru, vypsali jsme 21 propisek a podařilo se nám zahubit jednu květinu v květináči.

Hezký první adventní týden vám všem! Pěkně fofrem se blížíme už k druhé adventní neděli, tak doufám, že jste už všichni byli aspoň na jednom adventním trhu, ochutnali aspoň jednu masalu, punč nebo svařák (pokud na to máte věk, samozřejmě!) a začali poslouchat koledy. A jestli ne, směle do toho, ať vám tenhle boží předvánoční čas neproklouzne mezi prsty. Jo a díky za tipy na svetry z minula!

Znáte Marii Kondo? Jestli ne, tak to je taková ta paní, která na celém světě podnítila vlnu uklízení se svojí metodou KonMariTM (která, velmi stručně řečeno, spočívá v tom, že se zbavíte věcí, které nepotřebujete a které vám nedělají radost, a díky tomu budete šťastnější a nebudete mít doma bordel)...

Konečně je to tady. Skončily protivně dlouhé dny, skončilo nepříjemné horko, sousedi sklidili za zahrad grily a v metru konečně neslyšíte věty typu: „Teď hlásí ochlazení na 36 stupňů. Co to je proboha za léto, vždyť si ani neužijeme sluníčka!“

Čusky čauky, tak je tu zas pátek, další blog a tentokrát taky listopad. A listopad přináší důležitou otázku: je moc brzy na to vytáhnout ze skříně vánoční svetry? Chápu, chápu, podzim, dýně, dýňové latté, dýňové všechno, barevné listí, to je všecko strašně krásný, ale! Vánoce! Už jen… měsíc. A půl. A kousek. No nic, já se jdu vydýchat a pojďme na to, co se děje v redakci.

Čauky mňauky, jak se máte? Doufám, že se stejně jako já těšíte na prodloužený víkend nebo na podzimní prázdniny. Chystám se na hory a jedna z věcí na programu je vyzkoušet, jak moc jsou kompatibilní moje kolo a můj pes. Kdyby to náhodou nedopadlo úplně ideálně, tak jsem vás měla všechny moc ráda…

Není to tak dávno, co si Katka v redakci posteskla, že na ni psaní blogu nikdy nevyjde, když se zrovna v CooBoo něco děje. Tím něco myslela křest nebo podobnou akci. A že má letos na podzim teda fakt smůlu, protože se toho tenhle rok děje opravdu hodně. Nicméně to asi největší, nejen pro CooBoo, ale pro celý malý český čtenářský YA svět, se odehrálo minulou sobotu. Asi všichni tušíte, že mluvím o letošním HumbookFestu, který byl… páni, no, kde začít?