No, tak jsme se tu opět sešli, milí přátelé. Naposledy se vracíme k příběhu naší milé vražedkyně Mii Corverové.

A zatímco v Nikdynoci jsme byli svědky jejího zrození a v Božím hrobě jsme žili její život, v poslední knize s názvem Rozetmění budeme sledovat to jediné, co ještě zbývá – její smrt. Ale, milí přátelé, nebuďte smutní nebo naštvaní. Vždyť hned v první kapitole jsem vám slíbil, že Mia umře. Ale než začnou pořádné čuňačinky a jatka, dovolte mi naposledy připomenout některé věci těm, kteří mají paměť stejně spolehlivou jako já. A pak už budeme moci tu naši vražednou čubku pěkně zabít, ano? A rád bych připomenul, že ti z vás, kteří ještě nečetli první dva příběhy, by teď měli odvrátit své ctěné zraky a koukat to rychle napravit. (A klidně mi třeba ukažte klouby.)

*Následuje shrnutí Nikdynoci a Božího hrobu, tedy SPOILERY!*

Takže něco o Mie – vražedkyně Rudé církve, gladiatii Remusových sokolů a nyní nejproslulejší vražedkyně v celé Itreyské republice. Jako dítě neúspěšného povstání strávila posledních osm let svého života spřádáním plánů na vražednou pomstu člověku, který zničil její rodinu.

Poté co zjistila, že Rudá církev měla prsty ve vraždě jejího otce, dala Mia nájemným vrahům sbohem a prodala se do stáje gladiatii. Při svém vítězství na hrách v Božím hrobě zjistila v rychlém sledu několik ohromujících věcí:

• Jejího malého brášku Jonnena, kterého považovala za mrtvého, ukradl její úhlavní nepřítel, konzul Julius Scaeva, a vychoval ho jako svého syna.
• Jonnen ve skutečnosti je Scaevův syn. Což znamená, že Miina matka Alinne spala s mužem, který nakonec zosnoval zavraždění jejího manžela i její vlastní smrt v Kameni mudrců.
• Stejně jako Mia je Jonnen Temný, má schopnost ovládat stíny.

V závěru her Mia zavraždila Velkého kardinála Francesca Duoma. Také podle všeho zabila Scaevu a ukradla svého bratra, aby čelila téměř jisté smrti v zaplavené aréně plné bouřkových draků. U Tlaminých zubů, to byl fakt bombastický závěr, že?

A když teď proplula arénou plnou bouřkových draků se svým bratrem pod paží (je mi jasné, že byte chtěli vědět, jak to dokázala, ale jestli po tom tak toužíte, mazejte 10. srpna do knihkupectví), ocitne se uprostřed Božího hrobu, v němž to po smrti Velkého kardinála vypadá jako ve včelím úlu, z kterého si udělal lehkou a zdravou svačinku medvěd. Ale Mia má plán – odvede bratra k Ash a Mercuriovi, nasedne na loď a plnými plachtami vpřed odsud zmizí. Jenže to by bylo moc lehké, nemyslíte, milí přátelé? A tak se stane přesně to, co slíbil pan Laskavý – všechno se totálně posere. Mercurio je odvlečený do Tiché hory, Mie je na stopě celá Rudá církev, představení, Luminatii a všechny podělané legie, co se v Itreyské republice kopou do zadku. Takže co zbývá? No, zjistit, jak je možné, že ta divná postava pronášející ledovým hlasem moudra typu „MNOHO SE STALO JEDNOU. A BUDOU ZNOVU.“ se až podezřele podobá mrtvému Tricovi. A pak se sebrat, vyrazit do Tiché hory, sídla nejkrutějších zabijáků světa, vysvobodit Mercuria a odejít s Ash ruku v ruce do zapadajícího slunce (vlastně tří zapadajících sluncí). Jo, a ještě by bokem měla porazit pár bohů a navrátit svět do rovnováhy. Brnkačka, ne?

Ale, milí přátelé, abychom Mie taky dopřáli trochu zábavy, nezapomněli jsme ani na bonusovou kapitolu, ve které se tak pěkně píše, jaké by to bylo, kdyby Mia, Ash a Tric měli trochu víc času, velkou postel a méně nájemných vrahů na krku. Takže se pěkně uvelebte a vychutnejte si záplavu vražd, krve a nezaznamenáníhodných čuňačinek.

Váš Michal Jay

VÍKENDOVKA!!! Kdybyste patřili mezi Temné a měli svého vlastního cestujícího, jakou by měl podobu? Kocour? Vlčice? Vzteklá čivava? Nebo něco úplně jiného?

Napište nám svou odpověď do komentářů. Čas máte do neděle, my poté vybereme jednoho z vás, který si bude moci přát knížku z CooBoo dle vlastního výběru.