Je sice březen, měsíc, kdy se ráno pořádně navlečete, aby vám nebyla zima, a pak přes den většinu vrstev sundáte a pořád je s sebou musíte vláčet, ale my už jsme v redakci jaksi někde jinde. Tak jako o několik měsíců napřed. Někdo prožívá na stránkách dokonalé léto, jiný se koupe v potu v táborové kuchyni a někdo šťastnější prostě jenom polehává u moře s koktejlem v ruce. Já jsem se poslední týden učila jezdit na kole u oceánu, ale hlavně se pařila v té táborové kuchyni.

Asi už jste pochopili, že mám v plánu dneska psát o knížce, o které jsem se už v jednom z předešlých blogů zmiňovala. Jedná se o Deník průměrné zamilované blbky od Júlie Matulové, ve kterém dvacetiletá Sam jede vařit na letní tábor, byť s vařením nemá žádné velké zkušenosti, a to už nemluvím o vaření pro víc než padesát lidí. K tomu, že se k téhle knížce vracím, mě vedou dva důvody. Zaprvé se jedná o knížku české autorky, takže čím častěji ji budeme zmiňovat, tím líp.😊 A zadruhé, a to je snad ještě důležitější, vám konečně můžu ukázat tu krásnou obálku, kterou pro nás vytvořila Dory Cizko.

A věřte mi, že zadní strana je stejně pěkná jako přední, protože i na té je ilustrace. Ale to pořád ještě není všechno, uvnitř v knížce najdete i orientační mapku táborového městečka a drobné černobílé obrázky. Ty dokreslují každý den z týdne, který hlavní kuchařka Sam na táboře stráví. Prostě to bude taková vypiplaná kráska, kterou bude radost mít v knihovně. Protože víte co? On je drobný obrázek i přímo na hřbetu!

Druhá knížka, o které bych chtěla dneska psát, je Jedeme v tom spolu od Sarah Dessenové. Sarah je známá autorka romantických contemporary příběhů a my už jsme od ní v minulosti několik knih vydali. Tahle vypráví o sedmnáctileté Auden, která má docela vážný problém se spaním. Naposledy se v noci pořádně vyspala někdy před rozvodem svých rodičů – nebo spíš předtím, než se začali hádat. Teď má příležitost strávit bezstarostné léto se svým tátou a jeho novou rodinou v okouzlujícím přímořském městečku, kde žijí. Doufá, že se s tátou navzájem užijí, protože spolu nejsou moc v kontaktu, a taky tam jede tak trochu mámě natruc. Celý dosavadní život se totiž až zoufale snažila být dokonalou dcerou matky-akademičky a systematicky se vyhýbala všemu, co běžně dělají její vrstevníci. Tohle všechno se ale má změnit.

Auden totiž nastoupí na brigádu v obchodě s oblečením a začne zjišťovat, že to, že někdo nosí růžové šaty, ještě nutně neznamená, že je povrchní a hloupý. A k tomu potká Eliho, záhadného samotáře, ale hlavně dalšího nespavce, který se stane jejím průvodcem po nočním městě.

A co se děje u nás v redakci? Konečně jsme se po dlouhé době sešli všichni v kanceláři – tedy pardon, všichni ne, protože Adéla odcestovala na knižní veletrh do Boloni. A pak jsme četli, četli a četli. Katka ještě dočítá Naše zakázané vášně a Michal louská Polibek na Mykonu.

Mějte se hezky a užívejte sluníčka. Nejlépe s knihou!

Iveta