Zdravíčko, zdravíčko, jak se daří? Abych začala obligátním meteorologickým okénkem, na které všichni čekáte a těšíte se: Michal jásá, já pláču, protože v posledním týdnu léto kamsi odešlo a ty větry a deště teda nic moc. Kde jsou moje třicítky? Vrátí se ještě? Jestli jste na mojí straně a radši byste ještě po velkých douškách nasávali vitamin D… neříkejte to před Michalem, který má na srdci dobro naší planety a vysvětlil by vám, že tady všichni shoříme a umřeme, takže jen ať je konečně zase „normální srpnové počasí“ a leje a fouká. A takhle my si tady žijeme.

Jinak se máme ale samozřejmě krásně, i když je to tedy v posledních dnech docela šílená jízda. Kromě toho, že pořád chystáme podzimní novinky, což je vždycky legrace (a jestli chcete vědět, co že to chystáme, tak jsme konečně vydali edičák! Zde hýr!), se budou v CooBoo v následujících měsících dít věci – a já budu ještě chvíli tajemná jak hrad v Karpatech a neřeknu vám jaké. Sledujte náš blogísek a uvidíte, co uvidíte.

Abych ale neplácala jen o životě, tak taky trochu o knihách, že. Vychází nám krásné věci a já vám tu ještě nepsala o svých červencových novinkách, na což je teď rozhodně ta správná chvíle. Protože! Vyšel Solitaire! A jestli jste tady s námi už fakt věky, možná si pamatujete blogísek, kde totéž oslavovala dávno pradávno tuším v roce 2014 Tereza, která sem Alici Osemanovou přinesla vůbec první. No hele, co si budeme, tenkrát to u čtenářů nakonec zase tak velký megaúspěch nebyl. Ale Tereza to naštěstí nevzdala, a když Alice nakreslila Srdcerváče, protlačila k českému vydání i ty – a hle, tam už to zafungovalo. No a teď se hrne na obrazovky skrze Netflix už druhá srdcerváčská série (už koukáte?! Už jste dokoukali?! Co tomu říkáte?!) a my jsme jen před pár týdny vydali Solitaire v nové, aktualizované podobě v novém aktualizovaném překladu Romči Bičíkové.

To se má totiž tak: Solitaire je Alicin debut, a jak už to tak bývá, když se na něj zpětně podívala autorsky vyspělejšíma očima, rozhodla se, že ho potřebuje trochu vyladit. A tak se stalo. Příběh zůstává stejný, jen je teď uhlazenější, plynulejší, aktuálnější (kdybyste si nevšimli, iPody, co v něm dřív bývaly, totiž už moc nefrčí), a navíc dostal nový kabátek pro americké vydání, který jsme přebrali i my – obálku kreslila autorka sama, a kdo bude hledat, najde na ní kromě hlavní hrdinka Tori taky Nicka a Charlieho ze Srdcerváčů. Příběh Charlieho ségry Tori je pořád stejně super, protože Tori je prostě otrávená puberťačka, co si nebere servítky, při pohledu na svět rozhodně nepociťuje všeobjímající radost a taky má dost strach o bráchu. A musí se poprat se životem na střední škole, což teda fakt není peříčko. Pokud vás baví Srdcerváči, pokud vás nadchl i autorčin román Bez lásky, Solitaire rozhodně nesmíte minout. Navíc je to knížečka jak nic, na léto ideální. (Léto, slyšíš, jo? Pojď mi!) 

No a to bych nebyla já, abych si nevydala i nějaké to fantazíčko, že jo. Ale nebojte, letně, letně, takže žádné pseudostředověké světy, ale normální střední škola – jen na ni chodí upíři, no bože. Řeč je samozřejmě o Mladokrevných, což je taková příjemná LGBTQ+ upířina o dvou holkách, které se spolu dřív hodně kamarádily, pak se ve zlém rozešly a teď se potkají v elitní upírské škole a moc neví, jak s tím naložit. A kromě toho taky zjistí, že ve škole něco pěkně smrdí – a ne, nejsou to rozkládající se mrtvoly, protože civilizovaní upíři se živí krevní náhražkou. Spíš nějaké čachry machry a tajemství a spiknutí a vůbec to bude třeba všechno vypátrat. Do češtiny tuhle esenci současného YA (to se vezmou dospívací trable, okoření se špetkou fantastiky a navíc dochutí vážnými aktivistickými tématy, protřepat, nemíchat) přeložila jako svůj první kousek Marky Forejtová z HumbookTeamu a mooožná už překládá i něco dalšího, uvidíme, uvidíme, mrk mrk mrk.

Na závěr další obligátní okénko, tentokrát čtecí: kdo, co, jak, proč a za kolik. (To vám neřeknu. To je tajemství.) Já si právě lebedím s Romou a Juliette v Šanghaji 20. let, pěkně to tam bouří a Naše bouřlivé konce, dvojka Našich zakázaných vášní, je teda pecka nade všechny. Adéla ladí Posmrtnou lásku, což je taky LGBTQ+ kousek pro všechny, co na ně čekají, s růžovoučkou obálkou, aleee jak název napovídá, ne úplně růžovoučkým příběhem, který tak trochu začíná smrtí. No bože. Michal finišuje Nezkrotnou říši, abychom se mohli nádhernou obálkou od Adély Stopky pochlubit Stacey Marie Brown, až dorazí na HumbookFest. A Ivet čeká, až se jí do rukou dostane poslední korektura Náhodou, předvánoční zimní romantiky Petry Martiškové.

Mějte se překrásně, čtěte a přivolávejte slunce!

Katka