Amélie Wen Zhao

Pokaždé když se blíží konec roku, začnu panikařit. Vzpomenu si na všechna novoroční předsevzetí, která jsem si na sebe ušila v lednu: Více sedat za volant. Chodit pravidelně běhat (proč se mi to místo třikrát týdně vždycky povede tak třikrát za rok?). Dočíst tu knížku, která se mi na nočním stolku válí už od předminulých Vánoc a z níž mě fakt už nebaví utírat prach

Byla, nebyla v loňském roce (ano, musela jsem se zamyslet, jestli to fakt bylo vloni) jedna taková pěkná fantasy série. A nebyla to žádná obyčejná série, nýbrž Dědictví krve! A to se mi tááááák líbilo, protože to nebyl jen tak ledajaký fantasy příběh, kde jsou nějaká kouzla a čáry a divná zviřátka, hrdinka je vnadná fešanda k pohledání, hrdina má čelist ostrou jako střep a oči hluboké jako dvě studny a černý vlas mu padá do čela…

Taky máte takovou radost, když k sobě věci ladí? Třeba když vám k sobě ladí ponožky a tričko, knížky v knihovně, když vám ladí vzor na hrnečku s čajem s přebalem na čtečce… Nebo když píšete blog a ladí vám venkovní počasí s knížkou, o které se chystáte psát?