Taky máte takovou radost, když k sobě věci ladí? Třeba když vám k sobě ladí ponožky a tričko, knížky v knihovně, když vám ladí vzor na hrnečku s čajem s přebalem na čtečce… Nebo když píšete blog a ladí vám venkovní počasí s knížkou, o které se chystáte psát?

To se totiž právě teď děje mně a jsem z toho úplně na větvi. Sešly se totiž dvě super věci: venku sněží a já vám chci představit knížku Dědictví krve. A čím že to ladí, ptáte se? Nuže, milé děti, hezky se posaďte a pozorně poslouchejte. Bylo, nebylo…

V Cyrilském císařství žila, byla kolstská pryncessa Anastázie Michailovová. Bylo to milé a hezké děvčátko, radost pohledět. Akorát se časem zjistilo, že má takovou nepříjemnou vlastnost, totiž že umí ovládat krev ostatních. A to se na císařskou dcerku nehodí, poněvadž v Cyrilii jsou Spřízněnci, tedy lidé, kteří umí ovládat živly a další věci, považováni za občany druhé kategorie. Co je vůbec nejhorší, Ana jednou omylem způsobila takové menší pozdvižení, takovou tragédii, takže ji její vlastní rodina přestala pouštět ven. Později byla neprávem obviněna z vraždy svého otce a byla nucena uprchnout a skrývat se. A teď chce Ana především očistit své jméno… a možná udělat pár dalších věcí, protože zjišťuje, že ve státě dánském v Cyrilii je cosi dost prohnilého. V téže zemi žil, byl taky Ramson Sedmilhář, nejpodšitější lišák ze všech lišáků, podfukář k pohledání, přeukrutný kriminální živel s hezkou tvářičkou a slušnou vyřídilkou. Bohužel však nebyl tak geniální, jak se sám domníval, protože jak mazaný může být zločinec, který skončí v nejpřísněji střeženém vězení v zemi? Nu a tady se ti dva taky setkali, a protože Dědictví krve není žádná pohádka, ale pořádná YA fantasy trilogie, tak spolu nežili šťastně až do smrti, ale užili si fakt hustý dobrodružství. A abych se už konečně oklikou vrátila k tomu sněžení – první věc, kterou spolu po zabití několika strážných ve vězení podnikli, bylo slanění/skok do vodopádu, plavání v mega ledové řece a romantická procházka úchvatně zasněženou a šíleně mrazivou syvernskou tajgou. Pokud jste taky zimní fanatici jako já, je to pro vás čtení jak dělané. A pokud ne, tak to vůbec nevadí, protože hlavní roli v příběhu nehraje sníh a mráz, ale všechny možné intriky, spletité vazby mezi jednotlivými postavami a neustálé napětí mezi Anou a Ramsonem. Jejich vztah je velmi komplikovaný, místy velmi zákeřný a řekla bych, že ani oni sami pořádně nevědí, co od toho druhého můžou čekat. Zásadní součástí celého příběhu je i boj Spřízněnců, kteří jsou v Cyrilském císařství víceméně otroky, za větší spravedlnost. Tenhle aspekt, respektive zobrazení otroctví, vyvolal ve Spojených státech po zveřejnění reading copies a ohlasů na ně na sociálních sítích takové haló, že oficiální datum vydání bylo posunuto, chvíli se ani nevědělo, jestli kniha vůbec vyjde, a autorka Amélie Wen Zhao si zažila krušné časy. Jestli máte chuť a umíte anglicky, zapátrejte po internetu, je to, ehm, fakt zajímavé čtení.

Na podzim minulého roku jsme taky dlouho řešili, jak naložit s obálkou. V zahraničí totiž existují dvě varianty, a kromě toho taky bylo ve hře, že bychom vytvořili obálku vlastní. Nakonec jsme se, s vaší pomocí, rozhodli pro zahraniční „červenou“ variantu a já doufám, že se vám bude líbit.

Mějte se krásně, běžte sáňkovat a potom si někde pěkně v teple čtěte!

Adéla

VÍKENDOVKA: Máte nějakou knížku, kterou obzvlášť rádi čtete, když za oknem sněží?