Čauky mňauky! Stejně jako Michal mám opravdu (ale opravdu) ráda zimu, ale tu pořádnou, kdy mrzne, až praští, všechen nepořádek venku je pokrytý třpytivým prašánkem… a dá se lyžovat… a bruslit… a sáňkovat… a vůbec. No, tak takováhle krása letos není, na jižní Moravě opadávají ze stromů poslední přezrálé meruňky, čemuž se upřímně divím a sleduju to prazvláštní nezimní počasí z tepla domova se zlomenou nohou a místo ježdění na lyžích jezdím po obýváku na kancelářské židli s kolečky, mávám u toho berlemi a křičím „Na Bělehrad!“.

Já vím, že mluvit o letošním lednu a únoru, kdy se střídají teplé dny s ještě teplejšími, odfoukávají nás podivné větry a na jižní Moravě právě vrcholí sklizeň meruněk, jako o zimě vyžaduje jistou dávku optimismu, ale já mám prostě zimu rád.

Čusky čauky, vítejte u pravidelné páteční dávky emocí! Taky máte pocit, že ten leden utekl daleko rychleji, než by bylo slušné a záhodné? Já jsem tedy ani nemrkla a je fuč. Tak si říkám, že už je to jedno a můžu to jmelí doma na dveřích nechat viset až do Velikonoc, když už jsem nestihla byt odvánočnit v lednu. No že jo?

Dobrému dystopickému románu neumíte říct ne? My taky! A o tomhle jménem Prokletý rok ještě hodně uslyšíme...

Mám pocit, že je to sotva pár dní, co jsem topil kapra a zdobil stromeček, ale kalendář mi hlásí, že už je skoro konec ledna. A já trochu propadám beznaději, když vidím, jak všichni kolem mě čtou....

Young adult knížky jsou boží, to víme. Knižní influenceři nám přinášejí kvanta inspirace, to víme taky. Tak teď dejte vědět světu, co a kdo byli podle vás ti nejlepší z nejlepších roku 2019 v HumbookAwards. A vyhrajte díky tomu skvělé výhry (třeba LEGO Stranger Things a haldu knížek!!!!)

Katka minulý týden psala letošní první kubulínský blog a měla jednoduchý ten první odstavec. Takový ten small talk na papíře/na obrazovce na úvod. Tyhle první věty jsou totiž vždycky úplně nejtěžší. Mohla psát o tom, jak jsme zpátky v plné síle v novém roce, že už máme dočtené knížky od Ježíška a tak dál. A o čem budu psát já? O tom, že o tomhle psát už nemůžu? Jo, to by šlo! První odstavec mám hotový! 😂

Zdravíme z redakce CooBoo poprvé v roce 2020! Doufáme, že jste si řádně užili vánoční pauzu, protože to je takové to vysněné knihomolské období, kdy se čas zastaví a všichni si můžou zalézt s hrnkem čaje a teplým svetrem někam do koutku s knížkou, kterou našli pod stromkem. A odpočívat. A dohánět čtecí resty. Prostě paráda.

Ahoj kubulíni, tak už se nám to pomaloučku, potichoučku (nebo i pohlasiťoučku) blíží. Redakce CooBoo se pomalu, ale jistě vyprazdňuje (ano, koukám na tvůj prázdný stůl s mandarinkou a tři conversky pod ním, Michale), jak se všichni postupně odebíráme vstříc vánočnímu volnu, vyplněnému cukrovím, kaprem, salátem, chlebíčky, cukrovím, chlebíčky, svařákem, chlebíčky, punčem, cukrovím, chlebíčky a horkou čokoládou… i jinými pokrmy a nápoji.

Adél a Katka se tentokrát zhostily role vánočních influencerů a doporučí vám knížky, které byste z CooBoo měli přečíst (a ideálně si o ně ještě fofrem napsat Ježíškovi, ať stihne naklusat do knihkupectví). Mezi tipy se najde třebas skvělý comtemporary kousek, retelling Popelky, sbírka esejí o feminismu a boží Trikolora 🇨🇿