Ale nazdárek, už jsem tady zase já! Nedávno jsem se vrátila z dovolené (jakože, byla jsem u moře, kde bylo stejných tisíc stupňů jako tady, ale u toho moře je to tak nějak lepší, žejo!), takže bylo jen fér, abych pro vás sepsala dnešní blogísek. A jak už jeho titulek napovídá, budeme se zrazovat.

Já mám totiž těch zrádcovských knížek hnedka víc najednou. V první řadě už si konečně můžete koupit knihu Matka smrti a úsvitu, což je třetí a závěrečný díl trilogie Válka ztracených srdcí od Carissy Broadbent. Všechny tři díly jsou pořádné špalky, takže na nich vynikne i supr čupr ořízka, kterou jsme jim dali. Tady u trojky je řádně ohnivá, protože v Matce to pořádně žhne – ve všech významech toho slova. Bývalá otrokyně Tisaanah stojí proti velmocím v čele povstání otroků a kromě toho, že musí vyhrát válku proti ledaskomu, musí taky osvobodit Maxe z pěkně děsivého vězení. A pořádně neví, komu věřit, protože zradit ji můžou i ti, kteří jsou jí nejblíž… nebo ne? Jestli zbožňujete autorčinu upírskou sérii Koruny Nyaxie a po Válce jste ještě nesáhli, udělejte to. Nejenže už je komplet, ale za mě je taky o fous lepší (pšt!).

No a další zrazování už je i v názvu. Brzy totiž vychází Palác zrady a to je prosím knížka, na kterou si všichni počíhejte, jo? Je to taková dystopie, trochu sci-fíčko, ale zároveň vám kulisy toho světa budou připadat jako vystřižené z fantasy. A já tyhle mixy miluju. Palác zrady se totiž odehrává ve světě, kterému vládnou automy. Původně to byly mechanické hračky vyrobené pro nejbohatší z lidí, ale po několika povstáních a bojích jsou u moci a lidstvo se krčí v roli služebnictva – a samozřejmě osnuje odvetu. Jednou takovou lidskou povstalkyní je taky Ayla, která se snaží ve služebnické hierarchii propracovat až do paláce a sloužit samotné lady Crier, automě, která byla stvořena, aby se ujala vlády po svém otci. Nakonec se jí to povede… ale pak se věci zvrhnou. Protože Crier není tak úplně bezcitná a dokonalá automa. Naopak o sobě pochybuje a taky řeší dost trablí a život, kteří jí nachystali jiní. A mezi dvěma ženami pomalu začne vznikat opatrné spojenectví. A možná… i něco víc?

Palác zrady není horká novinka, Nina Varela první díl téhle duologie vydala už v roce 2019, ale od té doby si drží perfektní hodnocení 4,09, což vypovídá o tom, jak oblíbená a povedená tahle série je. Pokud navíc hledáte LGBTQ+ kousek s láskou dvou žen, kterých pořád v češtině vychází pomálu, už dál nehledejte a můžete rovnou předobjednávat. Na překladu dvojky už se pracuje!

No a neposlední zrádcovský kousek jsou Zlomená srdce, poslední díl z vílí romantasy série Prázdné sliby, respektive závěr příběhu princezny Jasalyn a Felicity, která umí měnit svou podobu. I tady zabrousíme do politikaření a mocenských tahanic mezi říší víl a lidí a taky mezi jednotlivými vílími dvory. A tam se prostor na zradu vždycky najde, jak už dobře víme. Opět s boží obálkou od Charlie Bowater, tenhle závěr série rozhodně potřebujete, pokud jste vílám propadli.

A abych vás neochudila o zpravodajství z redakce, žejo! Já si teď lebedím s Dcerou víl, což je staronová vílí Blackovka, kterou jsme vytáhli z hlubin času. Tereza louská novou Rutu Sepetys, na kterou se v redakci všichni jen třeseme, protože tuhle paní vydáváme už nějaký pátek a pořád ji milujeme úplně stejně. Eva dočetla Pouto zimní noci, parádní český kousek, který se ale odehrává v Soulu, je plný Vánoc a já vám o něm povím víc někdy příště. Adéla si užívá Komplicku Zloducha, třetí díl téhle báječné zlounské ságy, a Bára si střihla korekturku Sběratelky písní, což je nejnovější kousek Karolíny Meixnerové. A Ivet usilovně posuzuje soutěžní rukopisy letošního CooBoo hledá talent, což je taky prácička na nějaký ten pátek!

Mějte se blaze a čtěte!

Katka