Húúúúú! Skříííp! Vžúúú! … Kdybyste nevěděli, tak to měl být strašidelný pozdrav, protože se blíží Halloween. Sice to je svátek ne úplně místní, ale soudě podle množství dýní, přes které se člověk musí brodit, když si vyrazí na nákup do jakéhokoli supermarketu, nám tu asi docela zdomácněl. Druhá, o trochu míň pravděpodobná možnost je to, že se všichni najednou asi tak na čtrnáct dní v roce zamilovali do dýňových polévek… a taky dýňových paštiček, dýňových koláčů a dýňové šťávy. Tak nevím…

Každopádně i kdybychom neměli dýňové šílenství, pořád tu máme mlhy, půlnoc i v době, kdy by měl člověk křepce vyskočit z postele, barevné listí, sychravé počasí a spoustu věcí, které nás mohou děsit. A pokud vám ke štěstí, pardon, zděšení nestačí, když máte vymetat z koutů pavučiny nebo vám silný vítr dělá doma meluzínu, ačkoli bydlíte v bytě a rozhodně nemáte komín, měla bych tu pro vás pár tipů, jak si čtením navodit tu správnou pochmurnou náladu.

Jestli potřebujete knihu, která je přímo esencí všeho nehostinného a děsivého, tak rozhodně sáhněte po trilogii Nikdynoc. Sice se tam moc nekoná tma, ale zato tam najdete všechno jako v pořádně zásobeném obchodě s halloweenskými kostýmy: krev, působivé oblečky, které zahrnují spoustu černé a rudé, a spoustu děsivých příšer. Už chybí jen ta dýňová šťáva.

Když jsme u té krve, tak rozhodně nesmíme zapomenout na Dědictví krve. Hlavní hrdinka má takovou zvláštní schopnost, a to ovládat – hádejte co! (A když už to budete číst, můžete se rovnou začít těšit na pokračování, které se bude jmenovat Rudá tygřice. Právě ho čtu a je to teda pecka!!!)

Esenci ledasčeho halloweenského v sobě skrývají Tesáky od Sarah Andersenové, roztomilé a pekelně zábavné komiksové postřehy ze života upírky a vlkodlaka.

Průsvitní od Martina Šinkovského vás rozhodně strhnou svou temnou atmosférou a upírskými záležitostmi. Jen mají v tomhle světě upíři docela těžký život, protože už zbývají jenom dva poslední a vyšším mocnostem jejich existence není moc po chuti. Navíc si ke čtení můžete vychutnat ještě playlisty, které autor sestavil.

V sérii Holubice a had se zase setkáte s čarodějnicemi. Jsou to teda spíš fešandy než obvyklé stařeny s hákovitým nosem a špičatým kloboukem. A taky potkáte vlkodlaky, meluzíny a přírodní božstva. A celé je to trés charmant. A jestli vás čarodějnice baví, nezapomeňte taky na Vrány, tam se pár temných rituálků, pálení svíček a vražděníčko taky najdou.

Pokud v pohádkách fandíte spíš zloduchům než kladným hrdinům, určitě se poohlédněte po S láskou tě nenávidím, souboru padoušských povídek od nejrůznějších populárních autorů.

Pěkně temnou atmosféru najdete v duologii Divoká píseň/Temný duet, kde se vyskytují monstra vzniklá z hříchů lidí. Aspoň pro mě je to teda pěkně děsivá představa. Když pomyslím na to, že by měly vzniknout nějaké příšery z mých hříchů, například neslušného mluvení, když někam založím telefon, peněženku, klíče nebo jako dneska ráno kartičku na vstup do kanceláře (a takové věci se mi stávají tak sedmkrát denně), asi bych se šla schovat někam do koutečku a už bych nikdy nevylezla.

A ještě jedna temná duologie by vám určitě neměla uniknout! Píseň zimy a Píseň stínů se odehrávají v temných lesích na předhůří Alp, vládne tam dost mrazivá atmosféra, celé je to takové pěkně temné, je tam děsivý král duchů a skřeti a proměnčata… brr, sice už je to nějaký pátek, co tyhle knihy vyšly, ale mráz po zádech mi z nich běhá doteď.

Uvelebte se pod chlupatou dekou, dejte si něco teplého k pití a přečtěte si něco děsivého!

Adéla