Jestli jste se ještě nepodívali, kolikátého dneska je (jen pro pořádek, blog píšu v pátek), tak to udělejte. Musím přiznat, že jsem se poněkud vyděsila. UŽ JENOM MĚSÍC! Nechápejte mě špatně, mám Vánoce nejradši na světě a vždycky si myslím, že na všechno důležité mám dost času.

Že rozhodně stihnu mírně uklidit (čtěte „bez milosti zrušit pavučiny nad knihovnou, které mi tam straší už od jara, vystěhovat pavouky, kteří mi odmítají platit nájem, a odnést do sklepa velikonoční dekorace“), pořešit s Ježíškem, co komu donese, dřív než podobný nápad budou mít všichni ostatní, setkat se se všemi, komu jsem slíbila, že se letos fakt určitě potkáme a zajdem si na něco dobrýho, zazářit na několika vánočních večírcích, naladit se do pohody při pečení cukroví, které se určitě nespálí, a když už upeču ty perníčky, tak je určitě ozdobit, protože rozhodně nedopadnou jako několik předchozích ročníků, které jsme chroupali ještě o letní dovolené, protože byly bez polevy a nebylo to ono. V práci pak samozřejmě stihnu před svátečním volnem dotáhnout všechno potřebné, aby návrat do kanceláře po Novém roce byl usměvavý a beze stresu. A samozřejmě budu mít čas, abych si mezi tím vším zalezla na gauč s hrncem čaje nebo horkou čokoládou a užila si nějakou pěknou knížku.

Bohužel jsem s tímhle plánem nezačala už v červenci, takže se omezím na to nejnutnější (a taky nejzábavnější). Velikonoční zajíčkové a kuřátka půjdou do sklepa, ale pavouci asi dostanou milost (přeci jen už venku mrzne a nemůžu diskriminovat nějaká zvířátka jenom proto, že mají osm nohou), s Ježíškem si vystojíme nějakou tu frontu ve výdejně eshopů, předvánoční setkání odložím jako pokaždé na leden, záření na vánočních večírcích omezím na minimum (fuj, lidi) a veškerou energii vrhnu na výrobu perníčků i s polevou, hlavně aby mi zbylo dost času na čtení – jednak budoucích knih, o kterých vám teď zatím tajemně vůbec nic neřeknu, jednak těch, které jsme už vydali a velmi mi přirostly k srdci. A které to jsou?

Nemůžu začít ničím jiným než 10 rande naslepo. Kdo to četl, ví. Kdo neví, frčí do knihkupectví! Klíčová slova: koza, která hlavní hrdince sežvýkala převlek, když vystupovala v živém betlému, hromada praštěných příbuzných, babička a její nedostižná kuchyně, svetr se zvracejícím sobem, spoustu absurdních a zábavných situací a samozřejmě romantický příběh. Pokud mi zbyde čas, budu pokračovat volně navazujícími 10 pravdami a spoustou odvahy. 😊 Abych to nepřehnala s humorem, dál si dám Posmrtný život Holly Chaseové inspirovaný Vánoční koledou od Charlese Dickense, kterou si můžete spolu s dalšími povídkami přečíst ve Vánočních příbězích z naší edice CooBoo Classics. A abych se inspirovala, jak udělat před Vánoci radost lidem kolem sebe, sáhnu taky po skvělém příběhu S láskou tvůj Santa. Víc toho před Štědrým dnem už asi nestihnu, ale myslím, že to důležité by snad zvládnout šlo.

Sice jsem říkala, že se na různé společenské akce zas až tak nepohrnu, ale je tu jedna, v jejímž případě udělám čestnou výjimku. Na tradiční akci Vánočník v pražském klubu u Rafa se 15. prosince kromě koncertu odehraje mj. taky křest Neplavce od Petra Huga Šlika. Chcete volňásek, abyste mohli křtít s námi?

Napište nám sem do komentářů odpověď na otázku: Ve kterém roce byl zprovozněn pražský Trojský most? Všichni autoři správných odpovědí budou mít na akci vstup zdarma, a ještě z nich jednoho vylosujeme, aby se stal kmotrem knihy!

Poslední dobou tady kolem blogu soutěžíme o sto šest a dneska mám taky za úkol vyhlásit instasoutěž ke Slovodějkám, jak jsem slibovala ve svém nedávném příspěvku o tom, jak jsme si s Terezou udělaly výlet do Brna. Výherci jsou: @yodolpha, @misaseky  a @vrchni_kniha_uci. Všem gratulujeme a v brzké době se jim ozveme.

Že by vás ještě zajímalo, co kdo čteme? Tereza čte Záměnu od Susan Lee, Bára se právě pustila do Nočních ptáčat, Iveta se vrátila k českému rukopisu Motýl, který neuměl létat a mně včera přistáli na stole další Srdcerváči. A teď mě omluvte, jdu zadělat těsto na perníčky, abych to letos konečně stihla.

Mějte se krásně a čtěte!

Adéla