Žjůůůů! Vypadá to, že jsme se konečně dočkali. Nevím, jak vy, ale já teď fakt netuším, kam dřív skočit. Přála bych si, aby měl každý slunečný den aspoň 72 hodin, protože to bych možná stihla všechno, na co jsem se těšila už… no, ani radši nebudu počítat, jak dlouho. Posedět na všech zahrádkách svých oblíbených kaváren a restaurací. Několikrát. (A taky posedět uvnitř, jaj!) Omést pavučiny z kola a konečně šlápnout do pedálů. (Trochu trapný, to jsem mohla už dávno.) Rozrážet šlapadlem vlny Vltavy. Číst si nějakou pěknou knížku v houpací síti někde pod stromy. Číst si pěknou knížku na lavičce v botanické zahradě. Číst si venku a snažit se u toho nepokecat zmrzlinou, kterou jsem si dala, protože je fakt vedro a potřebovala jsem se se něčím osvěžit. Číst si venku a nepotřebovat u toho mít na sobě třicet osm vrstev tepelné izolace…