Prosím vás, tak březen je pryč a jaro teda za mě furt nikde. Ten Mordor posledních dnů mě už intenzivně nebaví a objednala bych si kvetoucí stromy a narcisky, díkydík. Každopádně jsem vás přišla varovat: duben je poslední měsíc, kdy můžete dohnat knižní resty, jo. Protože v květnu před Světem knihy na vás nahrneme tolik novinek, že vám vypadnou očička. Knihodeň, aka knižní povodeň, se blíží. Byli jste varováni.

Čímž ale teda nechci říct, že v dubnu nebude nic, jo. Bude toho málo, ale bude. O Tom jediném, co nám na světě zbývá vám už Michal psal. Druhou dubnovou novinku mám na svědomí já a jásejte, jedná se o další kousek od romanťácké bohyně Jenn Bennettové. Čtvrtá knížka se ponese v zelenomodrých horsko-jezerních barevných tónech (takže do knihovničky krása krás) a pod názvem Vždycky Jane se zase ukrývá pecka.

Už vás asi napadlo, že hlavní hrdinka se jmenuje Jane, že. Tahle holka si žije tak trochu na okraji světa VIP superhvězd – její táta totiž pracuje jako osobní řidič pro hudebního producenta a Jane je součástí jeho domácího personálu. Pomáhá s úklidem a nedávno se stala osobní asistentkou jeho dcery, což tedy znamená hlavně péči o malého psíka, takže velký dobrý. Každé léto doprovází celá suita domácího personálu producenta a jeho rodinu do letního sídla ve městě Condor Lake na břehu jezera v horách, kde se koná boží hudební festival a kde se taky Jane prvně zamilovala do nejstaršího syna rodiny, která tenhle festival pořádá. S Eddiem si začali psát a na dálku spolu chodit, všechno je růžové a krásné. A nebo ne? Teď se totiž Jane vrací zase do Condor Lake a v obchodě s deskami narazí na Fena, Eddieho bráchu s příšernou pověstí rodinného vyděděnce… a něco mezi nimi podivně zajiskří. A začne se rozplétat daleko komplikovanější příběh, než byste na začátku čekali.

Co si budeme, s romantickými linkami toho člověk zase tolik nevymyslí. Ale Jenn Bennettová je královna zajímavého prostředí a charakterových vlastností, rodinných dramat. Každá z jejích hrdinek a každý z jejích hrdinů má za sebou něco, co musí zpracovat. V Kudy ke hvězdám se Zorie musela poprat s tím, že se její táta chová trošku jako blbec a že možná bude radši žít se svou nevlastní mámou. V Na jedné vlně jsme tu měli fakt bizarní prostředí podivného muzea obskurností a taky neustále se kupící filmové hlášky a reference, nemluvě o hrdince, která musela překonat pokus o ublížení na zdraví nebo snad až zabití. Cesta za štěstím zase servírovala lodě a focení a samozřejmě knihkupectví na maloměstě, kde se to drby o rodinné historii a o vaší mámě jen hemží. Co Vždycky Jane? Tady máme hlavní postavu s afázií – Jane totiž spadla do jezera, zranila si hlavu a musela se znovu učit mluvit. A i teď jí občas dělá problém vybavit si to správné slovo nebo frázi a musí si pomáhat opisy a asociacemi. Tenhle prvek mi přišel opravdu zajímavý, jsem zvědavá, co tomu řeknete vy.

Připočtěte si k tomu prostředí hudebního festivalu, producentské společnosti, sběratele obskurních desek a samozřejmě kopec citečků a další Bennettovka (podle vzoru Westovka) je tu jako vyšitá. Doufám, že se těšíte, já hlavně na to, jak pěkně to v CooBoo na poličce bude vypadat, až budou sedět hezky všechny čtyři vedle sebe, cha.

A co se děje v redakci? Minulý týden jsme se hromadně vypravili na předávání HumbookAwards, kde hlavně Michal a Maasová zářili na všechny strany, jak jste mohli vidět ve streamu. Gratulujeme všem a děkujeme, že naše knížky čtete a že pro ně hlasujete, to je ta nejlepší odměna. Teď už zase intenzivně čteme po neobvyklém výsadku do společnosti. Iveta se potýká s korekturou Tlukotu tisíce srdcí, což je nejnovější novinkovatá novinka Kiery Cassové, o které vám Michal teprve poví v některém z dalších blogísků. Adéla se po Ivetě pustila do Tentokrát je to doopravdy, na které vás navnazovala v minulém blogu. Michal pro změnu louská hraběcí příběhy z bridgertonovského Jak se zbavit hraběte v deseti týdnech, které dostane obálku od Dorotky Čížkové, těšte se. A já momentálně óchám a áchám nad sladkosladkými 99 kluky Micaha Summerse, což je teda LGBT srdcovka ve stylu Srdcerváčů s ňuňáckými obrázečky, to si taky počkejte na tu krásu.

Doufám, že doháníte poslední čtecí resty a protahujete čtecí svaly na květnový sprintík, protože to teprve uvidíte, co všechno uvidíte. Mějte se a čtěte!

Katka