Nebo taky ne… Dneska vám představím novou „upířinu“, kterou vydáme na začátku října.

Jmenuje se Průsvitní a napsal ji Martin Šinkovský. Je to jeho první kniha, kterou zabrousil do YA vod, ale nebyl by to on, kdyby dodržel všechna pravidla žánru. A to mě na tom strašně baví. Průsvitní oscilují mezi YA a knížkou pro dospělé (mám pocit, že takové se poslední dobou všude rojí jako houby po dešti, žejo?), a hlavně tam upíři nejsou ti tajemní, ultra mocní a okouzlující tvorové jako všude jinde.

Být upírem v Martinově světě totiž není žádný med, protože jich tam je fakt málo. Takže takový mladý upír si nevyhnutelně připadá strašně sám, nemá s kým sdílet svoje upíří bolístky a vyhlídky na takhle osamělý předlouhý život v ne zrovna půvabném městě K., odkud nemůže uniknout, jsou mírně řečeno šedivé.

Co ale rezonuje snad s každým YA příběhem, který jsem za poslední roky četla, je téma jinakosti a toho, jak se na někoho, kdo je jiný než ostatní, dívá jeho okolí. Hlavní hrdinové Alan a Zaira jsou upíři a tím jsou jiní. Kromě kávy nedokážou pozřít žádné lidské pití ani jídlo, Zaira je navíc albínka, takže dost jinak vypadá. Alan pracuje v denní kavárně, která se v noci mění na gay klub Hacienda, kde to nejrůznějšími podivnými existencemi jen hýří. Dole ve skrytém podzemním klubu si každý může být, kým chce, a nikomu to nevadí. Ne každý ve městě K. je ale tolerantní a na řadu tak přichází další téma, které se v YA knížkách poslední dobou vynořuje čím dál víc, a tím je právě tolerance k čemukoli nebo komukoli odlišnému a taky fake news, manipulace s lidmi a říkání polopravd a čtvrtlží. Díky tomu se nám v příběhu vylupují obzvlášť odporní záporáci. A jako v každé správné YA knize nechybí samozřejmě ani milostná linka. Na ni si, milí přátelé, připravte novou krabici papírových kapesníků!

Ze všeho nejvíc mě baví Martinův styl. Skvěle si hraje s nadsázkou a ironií a ničeho, ale fakt ničeho se nebojí. (Jestli jste ho někdy viděli naživo, bude vám jasné, odkud vítr vane.) Vytvořil slizké záporáky, kteří vám nedají spát, i sympatické postavy, které byste nejradši poňuňali (u mě na celé čáře vede stoletá dýdžejka). Atmosféra příběhu je ponurá, skoro by se chtělo říct postapokalyptická, ale já jsem to neřekla schválně, protože… Přečtěte si to a uvidíte.

Průsvitné doprovází spoustu hudby. Kniha má podtitul „Romantická balada v rytmu tří barev“. V příběhu najdete spoustu známých i méně známých písňových textů, které ho přiléhavě doplňují. Nechali jsme je v původním znění, tzn. většinou anglicky, protože přeci jenom… máme rok 2020, a když byste měli problém s porozuměním, můžete se zeptat strejdy gůgla. V záhlaví každé kapitoly je uvedený interpret, kterého si k ní můžete pustit a který dokreslí její atmosféru. Je to hudba, kterou Martin Šinkovský poslouchal, když tu danou kapitolu psal. Chystáme pro vás i playlisty, které zveřejníme, až kniha v říjnu vyjde.

Obálku neilustroval nikdo jiný než Martinův věrný kumpán TICHO762, kterého můžete znát třeba jako kreslíře komiksu Trikolora.

Užívejte si konec léta, čtěte a těšte se na říjen!

Adéla

VÍKENDOVKA: Jaký je váš nejoblíbenější upíří příběh?

Napište nám svou odpověď do komentářů. Čas máte do neděle, my poté vybereme jednoho z vás, který si bude moci přát knížku z CooBoo dle vlastního výběru.