Musím říct, že v redakci je to teď trochu smutné – Katka mateří na mateřské, Adéla se sluní na ostrově uprostřed Středozemního moře a Iveta dneska pracuje z domova. Takže se tu dívám na svůj polovypitý hrnek kafe (no dobře, já si dělám zásadně jednolokové a silné), závidím Adéle a Ivetě a přemýšlím, kde jsem udělal chybu. Nicméně i když sedím v kanceláři, na ostrov se plavím – vlastně hned na několik ostrovů.

Určitě si všichni vybavujete série Akta Illuminae a Aurora, které napsala autorská dvojice Jay Kristoff a Amie Kaufmanová. Právě druhá jmenovaná je autorkou knihy Ostrovy bohů, jejíž korekturu momentálně čtu. Kdysi dávno se král Anselm obětoval, aby posílil bohyni Barricu, která tak mohla ukončit válku bohů a jednoho z nich uvrhnout do věčného spánku. Každých dvacet pět let pak člen královské rodu musí provést oběť na ostrově zasvěceném bohyni a posílit ji, aby udržela nepřátelského boha ve spánku. O pět set a jeden rok později zůstane Selly uvězněná na lodi, když na ni nastoupí mladý cizinec – a zabrání jí tak v noci utéct a tajně plout za otcem. A na cestu s nimi vyrazí i mladý učenec Keegan. Z cizince se vyklube princ Leander, který tajně směřuje na ostrov, aby zde provedl rituální oběť – a samozřejmě si vůbec nepřipouští, že dorazí o rok později, protože co by se mohlo stát?! Jenže nepřátelé nespí a tohoto jeho opomenutí chtějí využít pro získání větší moci i pro probuzení spícího boha. A tak začíná divoký hon, kdy se lovnou zvěří stává Selly, princ a mladý učenec, kteří musí prokázat veškerý um, znalosti a dovednosti ve světě, kde každý může být nepřítelem, ve světě, ve kterém vládne magie, ve světě, kde se jezdí v autech i na koňských povozech a kde se pluje na starobylých plachetnicích i moderních parnících. A hlavně ve světě, kde jsou někteří lidé ochotni udělat cokoli a neštítí se zabít všechny, kdo jim stojí v cestě. Jak si s takovým místem i se svým úkolem poradí naši tři hrdinové, se dozvíte už na začátku listopadu.

Tentokrát místo našeho okénka nazvaného Co kdo čte (protože nikdo nic nečte) něco trochu osobního. Když jsem do CooBoo 1. duna 2012 nastupoval, trochu jsem nevěděl, co mohu čekat. A zároveň si myslím, že jsem trochu děsil všechny tehdejší kolegy. A určitě jsem netušil, že v redakci vydržím tak dlouho, vystřídám několik stolů i budov, prosedím vícero židlí, přečtu stovky knih a statisíce stránek, zúčastním se spousty skvělých akcí – ale hlavně se potkám a budu komunikovat s takovým množstvím úžasných čtenářů a čtenářek (a doufám, že i fanoušků a fanynek CooBoo a jeho knih). Nicméně nic netrvá věcně, takže po skvělých jedenácti a půl letech (pro milovníky statistiky upřesňuji: po 138 měsících a kulatých 600 týdnech a 4 200 dnech) z redakce CooBoo odcházím. Nebudu vám lhát, moje okoralé srdce je lehce dojaté a už teď vím, že mi vy, čtenáři, i všechny kubulínské knihy budete chybět.

Takže jako vždycky: HODNĚ ČTĚTE!!!

Michal