Je podzim. Ráno tma, přes den pošmourno a mnohdy déšť, sem tam slunce. A dny se pořád krátí. Pro jedince citlivé na úbytek světla není podzim zrovna příjemné období. A je otázka, jak se s tímhle méně příjemným časem vypořádat. Asi vás nepřekvapí, že já osobně doporučuju trávit podzim s knihou v ruce, ideálně u krbu. Případně si na sebe ještě můžete pustit horské slunce. Ale pokud jde o ty knihy, zásadní je, jestli jste ten typ, co radši sáhne po letním čtení, aby se trochu ohřál a odreagoval, nebo jestli půjdete své náladě takzvaně naproti. Dnešní blog bude věnovaný spíš druhé skupině čtenářů, protože bych v něm chtěla psát o několika našich knihách z žánru heavy contemporary.

Úplně nejdřív bych se chtěla vrátit ke knížce, o které jsem psala ve svém předešlém blogu a kterou si zatím přečíst nemůžete, protože vyjde až v příštím roce. V českém překladu se jmenuje Nezapomeň na mě a je od americké spisovatelky Estelle Laure. A chci se k ní vrátit především proto, že už máme hotovou českou obálku, která je podle mého názoru hodně povedená. Jen se na ni podívejte. Možná už podle stylu kresby a tak vůbec poznáte, že v ní má prsty Dory Cizko.

A teď ke knížkám, do kterých se můžete začíst hned. Naší vrchní autorkou zaměřenou na heavy contemporary je Brigid Kemmererová. Poslední knížka, kterou jsme od ní vydali, se jmenuje Říkej tomu, jak chceš. Rob býval populárním hráčem lakrosu a dobrým studentem, ale pak jeho otce usvědčili ze zpronevěry a Rob se náhle ocitl na společenském dně. Aby toho nebylo málo, jeho otec přežil pokus o sebevraždu a teď je z něj nesoběstačná lidská skořápka. Rob se o něj společně se svou mámou musí starat a je to hodně náročné. O Maegan si zase všichni myslí, že je snaživka, ale i ona má řadu tajemství a problémů. A za sebou jeden průšvih ve škole, kvůli kterému taky není dvakrát populární. A tyhle dva svede dohromady učitelka matematiky a projekt, který společně musejí vypracovat.

A kdybyste si chtěli od Brigid Kemmererové přečíst ještě něco, pak vám můžu nabídnout následující dvě knihy: Dopisy ztraceným a Na co slova nestačí. V Dopisech ztraceným se Juliet Youngová vyrovnává se ztrátou matky, která coby reportážní fotografka cestovala po celém světě a se svou dcerou si vždycky dopisovala. Juliet jí píše dopisy i po smrti a nechává je na jejím hrobě. Jeden z těch dopisů objeví Declan Murphy, věčný průšvihář, a zaujme ho natolik, že se na něj rozhodne odpovědět.

Kniha Na co slova nestačí volně navazuje na Dopisy ztraceným. Rev Fletcher bojuje s traumaty z minulosti a s pomocí adoptivních rodičů se mu to celkem daří. Potom ale dostane dopis od svého násilnického otce a je zase úplně na začátku. Emma Blueová radši programuje vlastní počítačovou hru, než aby řešila rozpadající se vztah svých rodičů. Jenže ji kontaktuje online troll, kterého se začne bát. Když se Rev a Emma potkají, zatouží sdílet svá tajemství. To ale má svoje úskalí a ukáže se to jako hodně nebezpečné.

Brigid Kemmererová ale rozhodně není jediná, která se na tenhle žánr soustředí! Doporučuju vám taky Všechny stránky Amelie, román o vyrovnávání se se zármutkem a ztrátou někoho blízkého, nebo Víš, že jsem hrozná, loňský kousek, za který si jeho překladatelka Anna Štádlerová dokonce odnesla Zlatou stuhu, o problémové Mie, kterou rodiče odešlou do internátu pro ztracené disciplinární případy. Neméně povedená jsou i Pravidla pro holky o „vztahu“ mezi učitelem a studentkou a vůbec o tom, jak těžké je být holka, nebo Všechno je v pohodě o Marin, která opustí svůj život, aby se s ním nemusela vypořádávat. Skvělá je i Sadie, mrazivě, thrillerově laděná knížka o vyrovnávání účtů s nespravedlivým světem, a v neposlední řadě Eliza a její nestvůry, kde se řeší duševní zdraví hlavní hrdinky i to, jak dojem na internetu může klamat a v realitě může být všechno jinak.

A co se děje v redakci? Michal se chystá na každoroční frankfurtský knižní veletrh, všichni prohlížíme katalogy, které nám v souvislosti s veletrhem chodí, a čteme a čteme a čteme.

Mějte se hezky a odolávejte podzimním splínům s dobrou knihou!

Iveta