Ahoj, po dlouhé době vás všechny zdravím! Kdybych si chtěla dát tu práci a spočítat, kolik času přesně uplynulo od doby, kdy jsem napsala svůj poslední CooBoo blog, určitě bych se dobrala výsledku, ale já se radši spokojím s přibližnou informací, že už je to víc než sedm let. Naštěstí ani za sedm let se některé věci a část osazenstva v CooBoo nezměnily, viď, Michale. ;-) A například série Škola dobra a zla, kterou jsem před sedmi lety s nadšením začínala, ještě definitivně neskončila. Pořád se můžu těšit na Příručku pro Navěky a Nikdyvíce.

Nicméně dnešní blog bych chtěla věnovat jiné knize, novince od Brigid Kemmererové: Říkej tomu, jak chceš. Pokud se vám líbily Dopisy ztraceným a Na co slova nestačí, tuhle knížku byste si neměli nechat ujít. Nejenom pokud jde o obsah, ale i kvůli obálce. :-)

Sedmnáctiletý Rob, donedávna populární hráč lakrosu, o svou popularitu a místo na výsluní přišel, poté co jeho tátu usvědčili ze zpronevěry. Propadl se až na společenské dno, nejlepší kamarád se k němu nezná, a vlastně ani ti další. Navíc musí pomáhat mámě v péči o nemohoucího tátu, který se neúspěšně pokusil o sebevraždu. Jeho tělesná schránka pořád zůstává s nimi, ale obsah kamsi zmizel.

S Robem chodí na hodiny matematiky Maegan, momentálně taky vyvrhel středoškolské společnosti. A jak už to tak bývá, když učitelka matematiky přijde s projektem, který by měli žáci dělat ve dvojicích, ti dva „vyvrhelové“ na sebe jaksi zbydou. Ani jeden z toho samozřejmě nemá radost, nicméně postupně zjišťují, že ten druhý není úplně takový, jak si původně mysleli, a že toho mají společného víc, než by se mohlo zdát. Minimálně to, že se cítí osamělí…

A co právě teď čtou ostatní v redakci? Katka má tu výsadu redigovat překlad Příručky pro Navěky a Nikdyvíce, Adéla se ještě stále věnuje pokračování Tajemství obsidiánu a Michal louská Dvůr stříbrných plamenů od Sarah J. Maasové a zřejmě ho hned tak louskat nepřestane, protože je hoooodně dlouhý. 

Mějte se hezky a nezapomeňte, že s dobrou knihou člověk není osamělý nikdy!

Iveta