Přestože se vůbec nezdá, že se blíží léto a prázdniny, je tomu tak. Nevěříte? No tak se nedívejte z okna (kde se poslední dobou střídá listopad s dubnem a říjnem), ale do kalendáře… Začátek léta už se chystá a to teplo prostě musí přijít. Třeba už, konečně, tenhle víkend! A s přicházejícím teplem je čas se naladit na léto a prázdniny a cesty a dobrodružství. A pokud si to zatím nemůžete dovolit a škola nebo práce vás ještě nepustí, aspoň si můžete připravit seznam knih na léto.

Svět knihy 2025 je za námi. My jsme si ho všechny užily a doufáme, že ti z vás, co na něj dorazili, taky. Řekla bych, že to tentokrát vážně stálo za to. Byla tam neuvěřitelná spousta akcí, moře knih a hodně zajímavých lidí. Ale květen u nás není jen o pražském knižním veletrhu, pořád totiž chystáme další a další knihy k vydání. Některé z květnových krásek to bohužel na veletržní pulty nestihly a já bych to jedné z nich ráda vynahradila aspoň tím, že jí věnuju dnešní blog.

Rok se s rokem sešel a máme tu opět květen, mistrovství světa v hokeji, a hlavně, HLAVNĚ (!) Svět knihy, svátek všech knihomolů, který nemůžete vynechat. A pokud váháte, který den k návštěvě pražského výstaviště zvolit, určitě vám doporučím sobotu. Sobota na Světě knihy se totiž rovná HumbookStage, kde má CooBoo i letos spoustu programu.

Zdravíčko všem! Jak jste si užili včerejší volno? Musím říct, že hodit si v tomhle nádherném počasí na zahradě nohy nahoru a jen tak si číst s ledovým kafem v ruce bylo přesně to, co jsem potřebovala – ještě že si jaro na chvíli odskočilo a pustilo k tomu tohle letní teplíčko. Doufám, že jste si přečetli taky něco pěkného. A pokud máte pocit, že už jste všechno přelouskali, máme pro vás pár tipů na knížky, co teprve přijdou.

Dnešní den je jako stvořený pro naše tradiční meteorologické okénko! Moc doufám, že jste si užili Velikonoce a to parádní slunečné počasí, protože nevím, jak vám, ale mně se dneska při pohledu z okna zdá, že se ty hezké dny odehrály přinejmenším tak před měsícem. Od včerejška pilně testuju, do kterých bot mi teče míň a která bunda nebo kabát opravdu nepromokne, a nejradši bych si zalezla pod sedm chlupatých dek s knížkou a něčím teplým k pití. A nevylezla, dokud se to nějak nevylepší. Chápu, že příroda potřebuje taky zalít, ale úplně se necítím jako květinka, tak bych to radši vynechala, děkuju pěkně.

Od vydání Koruny strachu, prvního dílu duologie Korunovační klenoty, uplynula už nějaká doba. A abyste byli v obraze, když teď vychází dvojka, závěrečný díl s názvem Žezlo hněvu, připravila si pro vás jeho autorka Rozálie Pražáková menší shrnutí toho, co bylo v jedničce důležité a co byste neměli zapomenout. Asi netřeba to hlásit, ale pozor, následují spoilery Koruny strachu. Osvěžte si paměť a hezké čtení!

Mávám všem a doufám, že se máte stejně krásně jako já, když konečně vysvitne sluníčko – což se teď fakt, hurá hurá, děje! S ledovým latté jde všechno líp a my se samozřejmě musíme postarat o to, abyste měli na lavičce v parku co číst. Navíc se neúprosně blíží taky svátek všech knihomilů Svět knihy, takže teď přichází na svět ty největší pecky jara. A já mám pro vás tip hned na dvě.

Mám ráda, jak knihy voní – a určitě nejsem sama. Znám hodně dalších lidí, kteří nečtou e-knihy, protože ač je Kindle fakt super, prostě nevoní papírem a tiskem a vazbou a lepidlem a tím vším, co charakterizuje vůni – obzvlášť nové – vytištěné knihy.

Přišel duben a s ním i aprílové počasí. I když asi nevypadá tak, jak by si člověk úplně představoval. Kromě deštivých dnů a těch slunečnějších, kdy je tepleji, tu jsou i ty poměrně chladné, kdy se cítíte zaskočeně. Minimálně po ránu, když dumáte, jestli byste si přece jen ještě neměli vzít čepici. Nicméně všechny tyhle dny můžete stejně dobře využít k jedné příjemné činnosti – ke čtení. Ať už doma, zachumlaní do teplé deky s čajem, když je ošklivé počasí, nebo venku pěkně na lehátku na zahradě/balkoně/lavičce v parku, když svítí sluníčko. A já tu mám pro vás dneska dva knižní tipy, kterým byste mohli během dubna věnovat svůj čas.

Doufám, že jste si minulý týden všichni užili stream z předávání HumbookAwards, že jste spolu s námi uronili slzu dojetí a zasmáli jste se a že vyhráli někteří vaši oblíbenci. Na tenhle předávací večer je to vždycky velké těšení, takže člověk pak jde domů trochu smutný, že už je to za námi – skoro jak na Vánoce, když rozbalíte poslední dárek a rozbalí ho i všichni, které jste obdarovali, a víte, že zas až za rok… No, na Vánoce pak aspoň můžete upadnout do sladkého bezvědomí po tom, co sníte ještě čtyřicet osm dalších kousků cukroví a zalijete to horkou čokoládou, nebo tak něco. Ale co když skončila knižní sláva? Za mě je to docela jednoduché: můžete se spolu s námi začít těšit na Svět knihy, který vypukne ani ne za dva měsíce.