Čusky čauky, vítejte u pravidelné páteční dávky emocí! Taky máte pocit, že ten leden utekl daleko rychleji, než by bylo slušné a záhodné? Já jsem tedy ani nemrkla a je fuč. Tak si říkám, že už je to jedno a můžu to jmelí doma na dveřích nechat viset až do Velikonoc, když už jsem nestihla byt odvánočnit v lednu. No že jo?

Mám pocit, že je to sotva pár dní, co jsem topil kapra a zdobil stromeček, ale kalendář mi hlásí, že už je skoro konec ledna. A já trochu propadám beznaději, když vidím, jak všichni kolem mě čtou....

Katka minulý týden psala letošní první kubulínský blog a měla jednoduchý ten první odstavec. Takový ten small talk na papíře/na obrazovce na úvod. Tyhle první věty jsou totiž vždycky úplně nejtěžší. Mohla psát o tom, jak jsme zpátky v plné síle v novém roce, že už máme dočtené knížky od Ježíška a tak dál. A o čem budu psát já? O tom, že o tomhle psát už nemůžu? Jo, to by šlo! První odstavec mám hotový! 😂

Zdravíme z redakce CooBoo poprvé v roce 2020! Doufáme, že jste si řádně užili vánoční pauzu, protože to je takové to vysněné knihomolské období, kdy se čas zastaví a všichni si můžou zalézt s hrnkem čaje a teplým svetrem někam do koutku s knížkou, kterou našli pod stromkem. A odpočívat. A dohánět čtecí resty. Prostě paráda.

Ahoj kubulíni, tak už se nám to pomaloučku, potichoučku (nebo i pohlasiťoučku) blíží. Redakce CooBoo se pomalu, ale jistě vyprazdňuje (ano, koukám na tvůj prázdný stůl s mandarinkou a tři conversky pod ním, Michale), jak se všichni postupně odebíráme vstříc vánočnímu volnu, vyplněnému cukrovím, kaprem, salátem, chlebíčky, cukrovím, chlebíčky, svařákem, chlebíčky, punčem, cukrovím, chlebíčky a horkou čokoládou… i jinými pokrmy a nápoji.

Sice je to těžko uvěřitelné, ale právě píši svůj letošní poslední blog. Z počítače mi odněkud hrají koledy (v těch 326 otevřených oknech se špatně zjišťuje, odkud to je) a já v hlavě rekapituluju letošní pracovní rok. Samozřejmě jen ty nejdůležitější věci. Takže… V redakci jsme tento rok zatím vypili 1 863 šálků kafe, 1 746 hrnků čaje (Adéle ten počet dost táhne nahoru), na korektury jsme spotřebovali přes 15 000 listů papíru, vypsali jsme 21 propisek a podařilo se nám zahubit jednu květinu v květináči.

Hezký první adventní týden vám všem! Pěkně fofrem se blížíme už k druhé adventní neděli, tak doufám, že jste už všichni byli aspoň na jednom adventním trhu, ochutnali aspoň jednu masalu, punč nebo svařák (pokud na to máte věk, samozřejmě!) a začali poslouchat koledy. A jestli ne, směle do toho, ať vám tenhle boží předvánoční čas neproklouzne mezi prsty. Jo a díky za tipy na svetry z minula!

Znáte Marii Kondo? Jestli ne, tak to je taková ta paní, která na celém světě podnítila vlnu uklízení se svojí metodou KonMariTM (která, velmi stručně řečeno, spočívá v tom, že se zbavíte věcí, které nepotřebujete a které vám nedělají radost, a díky tomu budete šťastnější a nebudete mít doma bordel)...

Konečně je to tady. Skončily protivně dlouhé dny, skončilo nepříjemné horko, sousedi sklidili za zahrad grily a v metru konečně neslyšíte věty typu: „Teď hlásí ochlazení na 36 stupňů. Co to je proboha za léto, vždyť si ani neužijeme sluníčka!“

Čusky čauky, tak je tu zas pátek, další blog a tentokrát taky listopad. A listopad přináší důležitou otázku: je moc brzy na to vytáhnout ze skříně vánoční svetry? Chápu, chápu, podzim, dýně, dýňové latté, dýňové všechno, barevné listí, to je všecko strašně krásný, ale! Vánoce! Už jen… měsíc. A půl. A kousek. No nic, já se jdu vydýchat a pojďme na to, co se děje v redakci.