Jak se máte, jak se daří, už jste byli v knihkupectví? Já jsem do svého oblíbeného naběhla hned v pondělí po otevření a odcházela s nákupem několika knížek a dobrým pocitem, že zachraňuju svět – doporučují čtyři kubulíni ze čtyř, zkuste to taky. Když se u toho navíc vyfotíte, nahodíte snímek do stories s hashtagem #zpatkydoknihkupectvi a označíte u toho nás, Humbook nebo účet Albatros Media, budeme mít radost o to větší. A knihkupci, ty budou mít radost vůbec největší, knihy se dál budou prodávat, my budeme moct dál vydávat a všude budou jednorožci a duha. Tak!

Nicméně, k dnešnímu tématu – pojďme si trochu popovídat o tom, jak vznikají knižní obálky, protože to není úplně tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Tedy, někdy to jednoduché je, když se nic nepokazí. Prostě koupíte práva na zahraniční obálku, tu vám agentura včas dodá a podklady jsou přesně v té podobě, aby s nimi mohl grafik pracovat, obsahují všechny fonty a vychytávky, takže se jen upraví název titulu, jméno autora a všechno je boží. No jo. Jenže. Pokazit se může… asi tak všechno.

• Zahraniční agentura s vámi nekomunikuje. A to je něco, co se stává daleko častěji, než byste čekali. Vyšlete e-mail a rozhostí se hrobové ticho, které trvá měsíc, dva, tři… A vy mezitím vysíláte maily další a další, ale je to asi tak platné, jako kdybyste křičeli do černé díry.
• Zahraniční agentura s vámi komunikuje, ale za obálku si řeknou tolik peněz, že vám jen vypadnou oči, vy je seberete ze stolu a jdete vymyslet, kdo vám tedy vytvoří obálku vlastní. A tady nežertuju, může se stát, že se na tvorbě obálky podílelo několik autorů, kteří všichni chtějí pořádný poplatek za využití svého díla, nebo jsou použité konkrétní fotky z konkrétní fotobanky, které prostě stojí hodně peněz… Když vydáváme knihu, vždycky si přejeme, aby byla prostě nejkrásnější, a nejradši bychom dali fólie, stužky, přebaly, ražby a další vychytávky na úplně každou. To ale bohužel ekonomicky nelze, protože pořád potřebujeme, aby výsledek vycházel v černých číslech. A tak se ledaskdy musíme rozhodovat, na čem ušetříme – a právě obálky, přebaly, fólie a barevné ořízky tímto „utrpí“ nejčastěji. Přece jen je lepší vydat knihu bez blýskavého nápisu, než ji nevydat vůbec, že.
• Podklady se zaplatí, přijdou, ale… něco v nich chybí. A nejčastěji jsou tohle „něco“ právě fonty, písma, kterými jsou název titulu a autor vyvedení. A ne, tohle není žádné přehlédnutí – jde zkrátka o to, že na některé fonty vám prostě agentura práva pro vaši zemi poskytnout nemůže. Co potom? Pak přichází na řadu grafik, který hledá a pátrá a snaží se buď najít něco podobného, nebo prostě vybrat font úplně nový, takový, který bude obálce také sedět. A tohle už je zkrátka otázka vkusu každého jedince a samozřejmě se stane, že co se líbí jednomu, nemusí se líbit druhému. Takový je život.
• Podklady se zaplatí, přijdou… a nedají se použít. A to je pak průšvih. Stát se může totiž třeba to, že celý motiv obálky existuje jen jako jednolitý obrázek, nikoli ve vrstvách, se kterými je možno pracovat v grafickém programu. Abych to trochu vysvětlila na konkrétním příkladu, vezměte si Holubici a hada. V ideálním případě by přišel obrázek s několika vrstvami – v jedné by bylo černé pozadí se třpytkami, v druhé pak černý symbol listů, květin a holubice, v další zlatý had stočený do písmene &, v další anglická slova Serpent a Dove. Grafik by soubor rozbalil, vrchní vrstvu s názvem dal jednoduše pryč a konkrétním fontem vytvořil české Holubice a had. Ale v tomto případě přišel pouze obrázek jako celek, ze kterého musela hrdinná grafička odmazávat anglický text, doplňovat místa, kde písmena překrývala motiv pod nimi, novou texturou a implementovat písmena nová, v jiném fontu, protože ten použitý na originálu existuje pouze jako součást celé obálky. Kouzla a čáry!
• Obálku už máte hotovou a chcete knížce přidat nějakou specialitku… se kterou si ale české tiskárny neporadí. Ano, všichni obdivujeme anglická vydání s holografickými hřbety, lesklými fóliemi pěti barev a lakem, který je jako ithildin, zrcadlí jen měsíční a hvězdné světlo a spí, dokud se ho nedotkne ten, kdo vyřkne slova ve Středozemi už dávno zapomenutá. Prostým faktem je, že ne všechny tyhle kouzelné vychytávky české tiskárny umí nebo jsou ochotné dělat. A tak zatímco v zahraničí je technika tisku na lesklé fólie, díky kterým se blýská celá obálka, už poměrně zavedená, u nás jde pořád o experiment, za který si navíc dost připlatíme. A přes něco prostě nejede vlak vůbec.
• Máte obálku, jste šťastni, pošlete ji ke schválení… a jste přehlasováni. Protože na vizuálu knihy neděláme jen my jako redakce, ale schvaluje ji také marketingové oddělení, které se chce ujistit, že se bude dobře propagovat, a obchodní oddělení, které chce, aby se dobře prodávala. A někdy se naše názory rozcházejí, my redaktoři si vytáhneme tu nejkratší slámku a obálka se musí předělat.

Tohle rozhodně není vyčerpávající výčet toho, co nás může při tvorbě obálky potkat. Každopádně si rozhodně pište, že pro každou knížku děláme maximum, žonglujeme s poměrem cena/výkon a šponujeme ho, jak se dá, abyste měli ty knihovničky prostě nejkrásnější. Je nám jasné, že na obálce vám prostě záleží… ale ono nakonec fakt jde hlavně o to, jaký příběh vám knížka naservíruje, a ne o to, jak bude vypadat na Instagramu. To jen tak mezi námi.

Mějte se a čtěte!

Katka

VÍKENDOVKA! Jakou vizuálně nejhezčí knihu máte doma vy? A proč se vám nejvíc líbí právě ta?