Tento týden byl v práci trochu podivný – je to tedy především tím, že jsem tu prakticky celý týden sám. Když jsem sem přišel poprvé, ještě jsem nic netušil, protože jsem většinou v redakci první. Ale když se pomalu blížila devátá a nikde nebyla ani noha, trochu jsem znervózněl...

A definitivně jsem propadl panice, když odbilo čtvrt na deset, což je čas, kdy Adéla většinou vítězoslavně vpluje do dveří, a já tu byl stále sám. Nakonec se můj mozek konečně vzpamatoval z toho šoku, já se přestal třást strachy a začal jsem konečně myslet. A tak jsem vymyslel, že Katka se vlastně odjela na tři týdny chladit do Států a Adéla zmizela neznámo kam, aby se vzpamatovala po překladu Božího hrobu (což je pokračování Nikdynoci, ale o tom vám napíšu až někdy příště, ať se máte na co těšit). Takže jsem propadl trudné melancholii, navařil si zásoby kafe, pustil klimatizaci na plno a s láskou se díval na pomalu narůstající rampouch na své lampičce – přeci jenom být v kanceláři má některé výhody, třeba že si člověk může kolem sebe vytvořit arktické klima.

Nicméně abyste si nemysleli, že jsem celý den jen tak posedával, choulil se ve spratkovém kožichu a pozoroval tučňáky… Pilně jsem tu četl hromady korektur, které mi tu byly zanechány. A samozřejmě také závěr své oblíbené série. A tou vyvolenou knihou byl Žár, poslední díl Dobyvatelské ságy od Kiersten Whiteové. První dva díly se jmenovaly Temnota a Vzestup a mapovaly osudy tří rozdílných lidí. Lady, dcery valašského šlechtice, Radua, jejího bratra, který přestoupil na islám a stal se pravou rukou Mehmeda, posledního z našich hrdinů a shodou okolností osmanského sultána. Vzestup končil v okamžiku, kdy si Lada po dlouhých bojích vzala zpět Valašsko a Mehmed s Raduovou pomocí dobyl Konstantinopol. A samozřejmě v okamžiku, kdy Lada vyhlásila Mehmedovi nemilosrdnou válku, i když ho ve skutečnosti milovala. A Žár pokračuje tam, kde předchozí kniha skončila. Lada Dracul železnou rukou vládne své zemi a odmítá se podrobit mocné osmanské říši. Mehmed to ve skutečnosti tiše toleruje, ale pouze do okamžiku, kdy se navrátí jeho vyslanci, kterým Lada jako takový menší dárek přibila jejich turbany k hlavám. A tak se Mehmed rozhodne, že ji pojede navštívit v čele šedesátitisícové armády – je to takové vyjádření upřímné lásky. Asi jako když koupíte velkou kytici růží… jen ve velkém. Nicméně jak asi tušíme, tajně doufá, že Lada bude mít z překvapení takovou radost, že mu padne kolem krku a vše bude zažehnané. Jenže Lada tak trochu tento dar neocení, a tak se Radu musí rozhodnout, jestli zůstane věrný svému příteli a vládci, nebo jestli jsou pro něj důležitější rodinná pouta. A na jeho rozhodnutí bude záviset osud Lady, Mehmeda, Valaška i celé osmanské říše. Žár je perfektní zakončení rozsáhlé epické ságy, kdy si autorka pohrála s historií, z Vlada Draculy udělala ženu a vše zasadila do širšího kontextu. Ale hlavní je, že celá série je skvělé napsaná a rozkročená do několika desetiletí. Takže jestli chcete vědět, jak vše dopadne, počkejte si do půlky září.

Na tomhle místě normálně píšu, na čem kdo pracuje, ale dneska to bude stručné. Adéla nejspíš čte složení opalovacího krému a Katka louská informační cedule v nějakém národním parku. (Samozřejmě jim vůbec nezávidím.)

Mějte se skvěle, užívejte si prázdniny a hodně čtěte.

Michal

VÍKENDOVKA!! Máte rádi historické romány nebo seriály? A který je váš nejoblíbenější?

Napište nám svou odpověď do komentářů. V pondělí vybereme jednoho z vás, který si bude moci přát knížku z CooBoo dle vlastního výběru.