Čusky čauky, vítejte v prvním zářijovém blogísku! Jak se vám ten podzim zatím líbí? Jak mě znáte, tak asi tušíte, že jsem z toho pěkně otrávená, protože… ZIMA! Hele, ale fakt, romantické představy o podzimu stranou, fakt to někoho baví? Pořád prší, jak člověk vystrčí nos, aby do sebe lil jeden čaj za druhým, aby náhodou neumrznul, brzo zapomenete, jak vůbec vypadá sluníčko, už se nemůžete jen tak do večera válet v parku a popíjet limču či cider dle výběru…

Já jako teoreticky chápu ten koncept, že prší, takže nastává ideální příležitost zabalit se do deky jako do kokonu někde na gauči a číst si, ale ruku na srdce – fakt to můžete dělat pokaždé, když venku začne slejvák? Já jsem většinou v práci, chce se mi spát, protože je tma, bolí mě hlava, protože se mění tlak, a je mi zima na nohy. Tak.

No nic, ale podzim je prostě tu, tak já se s tím smířím a od příště už budu jásat nad tím, že se blíží Vánoce, jo? Do té doby vám povím, co pro vás právě pečeme!

Já teď chystám hlavě dvě očekávaná pokračování sérií. V první řadě jedno velké finále: Hořící království, třetí díl série Zloději dýmu. Krása to zase bude nesmírná s barevnou ořízkou (schválně, jakou barvu bude mít tentokrát, co tipujete?) a stříbrnou ražbou a Sally Greenové se povedl i obsah. Těžké k němu něco napsat, abych vám nevyspoilerovala předchozí díly… Každopádně se na scéně objeví všichni hlavní hrdinové z předchozích dílů, už zase rozstrkaní všemi směry a každý s vlastním důležitým úkolem. Mě nejvíc baví Tash a celé podzemní tunely světa démonů, kde zas číhá pár dalších tajemství. Ale i ostatní mají co nabídnout – Catherine zodpovědně kraluje a chystá se na bitvu, Ambrose se samozřejmě souží nenaplněnou láskou, ale brzy sám vyrazí… za dobrodružstvím. A zbytek vám prostě radši nepovím, přečtěte si to sami! Vím, že druhý díl některé zklamal a některé naopak nadchl daleko víc než ten první (do tohohle tábora se hlásím já). Jsem teda zvědavá, co budete říkat na ten třetí.

A v tom uspokojivém pocitu z úspěšně zakončené série, kterou se nám podařilo dovydat a vám dočíst (máte to tak taky? Já hrozně, jak dočtu sérii, jsem na sebe vážně pyšná, že jsem to jako zvládla, zvlášť když má tisíc dílů, každý o milionu stránek. Hrozně uspokojivá věc, tyhlety série), budeme ještě pokračovat i s druhou novinkou – šestým dílem Školy dobra a zla s názvem Jediný skutečný král. Je to tak, dámy a pánové, Škola dobra a zla po sto letech končí, respektive už její druhá volná trilogie s názvem Kamelotská léta. A Sofie s Agátou, Tedros, čarodějnice a všichni ostatní toho mají ještě kopec před sebou, konkrétně tři úkoly v turnaji, z něhož má povstat jediný skutečný král. Jako už klasicky je to pořádná bichle, se kterou nejspíš strávíte několik odpolední. Ale já si Školu dost oblíbila, ačkoli jsem do ní „naskočila“ až v průběhu. I když je to middle grade, tedy primárně spíš pro mladší čtenáře, je to fakt čtivě napsané, Soman Chainani má skvělé nápady a čtenáře rozhodně nešetří, padá tu jedna hlava za druhou, a takhle na podzimní depku jsou pohádky prostě ideál, zvlášť když je někdo převrátí naruby.

A pojďme si dát oblíbené okýnko „co kdo zrovna čte“, na které jsme v posledních blozích dost často zapomínali! Michal už má Vánoce a noří se do dalšího Polibku v řadě, tentokrát v Římě, Tereza si poplakala u Mlčících fontán, další pecce od Ruty Sepetysové, a Adéla je sice na dovolené, ale těsně před ní doladila Průsvitné, českou upířinu, kterou vám představila v minulém blogu a kterou byste si neměli nechat ujít!

Tak se mějte blaze a čtěte!

Katka

VÍKENDOVKA! Taky ze sebe máte dobrý pocit, když úspěšně dočtete celou sérii? A která patří mezi vaše největší nedočtené resty?

Napište nám svou odpověď do komentářů. Čas máte do neděle, my poté vybereme jednoho z vás, který si bude moci přát knížku z CooBoo dle vlastního výběru.