Dvě nejdůležitější události uplynulého týdne: ochladilo se a oficiálně jsme pokřtili Trikoloru. První událost se vyznačuje tím, že Michalovi konečně nestoupá z uší pára a přestává mít nezdravou rudou barvu. Opocené čelo mu však zůstává, neboť navzdory jeho nesmírné pilnosti se hromada korektur na jeho stole nijak nezmenšuje. Tereza si na počasí nestěžuje a já s Katkou pomalu, ale jistě probouzíme z letního spánku své jednorožčí mikiny a deky. Můžete hádat, jak moc jsme rády, že letní dny jsou pro letošek už sečteny. Ale máte jen jeden pokus!

A teď ta druhá událost: včera se konal křest komiksové knihy Trikolora ve Skautském institutu na Staroměstském náměstí v Praze. Dostala jsem na starost úvodní slovo (asi si umíte představit, jak jsem hrnula do mluvení před lidmi, ještě že tam byl ten mikrofon, aspoň mi nikdo nemohl říct, že nemluvím dost nahlas). Chtěla jsem se na to pořádně vyfiknout a obléct se červeno-modro-bíle. Vytáhla jsem ze skříně svou červeno-bílou proužkovanou košili, o které nikdy nevím, jestli spíš připomíná řeznickou zástěru, nebo plážové lehátko, a k tomu modré kalhoty. Tento promyšlený estetický koncept mi doma narušil pes, který mi ty kalhoty samou radostí celé poslintal a upatlal, takže jsem si musela vzít nakonec jiné. A bylo to vlastně dost jedno, protože hlavními hvězdami večera byli rozhodně autoři Martin Šinkovský a TICHO742 (kteří by podle mého měli mít vlastní stand-up comedy show). Kmotrem knihy se stal pan Šimon Pánek, ředitel humanitární organizace Člověk v tísni a v roce 1989 studentský aktivista, který se podílel na organizaci stávek. Vím, že o Trikoloře jsem tady už jednou psala a teď už je to podruhé… ale myslím si, že to není ani naposled, protože sedmnáctý listopad se kvapem blíží. Cestou domů jsem prošla pěšky docela slušný kus centra Prahy a potkala jsem hned několik plakátů na akce či knihy, které jsou nějak spojené s třicetiletým výročím sametové revoluce. Vypadaly zajímavě, ale…. jestli jste už Trikoloru viděli (a třeba i četli), tak víte, a jestli ne (jak je to možný???), tak vězte, že vám příběh sice poodhalí kus historie (podobně jako jiné knihy), avšak hlavně je skvělý a úžasný sám o sobě. Má spád a po výtvarné stránce je to naprostá pecka (jakože naprostá, naprostá pecka!!!). Na rozhovory s autory se můžete podívat tady a tady. Pokud se chystáte na plzeňský Svět knihy tento víkend, tak si určitě nenechte ujít výstavu, která tam Trikoloře bude věnovaná, a taky superhrdinský workshop s Martinem a Tichem. (A kdybyste ji v Plzni nestihli, tak se na ni můžete těšit třeba na HumbookuFestu.)

Jinak samozřejmě čteme jako diví: Tereza Imaginární svět, Katka Polibek v Londýně, Michal pátou Školu dobra a zla a já Pozorovatelku.

Mějte se krásně a čtěte!

Adéla

VÍKENDOVKA: Jaká historická osobnost by podle vás měla být komiksovým superhrdinou?