Tak jo, tenhle blog bude asi trochu sentimentální, tak se za to dopředu omlouvám. Tenhle týden jsem totiž do tisku poslala šestý, poslední díl Srdcerváčů. A přijde mi neuvěřitelný, že tím příběh Nicka a Charlieho fakt končí. Mám ráda, když se série podaří ukončit, ale tahle se mi tak nějak nechce opouštět. Máte to podobně?

První komiks Srdcerváčů jsme vydali v roce 2019 a upřímně to byl trochu boj ho u nás v nakladatelství prosadit, protože autorčin debut Solitaire se při prvním vydání úplně nechytil. Reedice už to sice pak napravila, ale stejně to nechápu, pro mě je to jedna z Aliciných nejlepších knih. Jestli jste ji ještě nečetli, určitě to napravte! Ale zpátky k Srdcerváčům, ačkoliv Solitaire od nich není tak velký úkrok, hlavní hrdinkou je totiž Charlieho sestra Tori (my spirit animal!)... Ale teď fakt už zpátky, jo? :D

Za ty roky, co Srdcerváči postupně vycházeli, mi všechny postavy tak nějak přirostly k srdci a bavilo mě, jak (nejen duhově) pestře nám Alice Oseman jejich příběhy předkládá. A v posledním, šestém díle se celý oblouk tak trochu dojemně uzavře. Nick se chystá na vysokou, z Charlieho se stane primus a najednou je mnohem sebevědomější než kdy dřív. Ale vydrží jejich vztah blížící se odloučení? Nebo je to jen středoškolský románek, který s přechodem do dospělejšího života musí nutně skončit? Neprozradím vám, jestli odpovědi na tyhle otázky dostanete, spíš vlastně ne. Ale z téhle závěrečné knížky si určitě odnesete ten pocit, že Srdcerváči jsou „navždy“. Tak se ostatně jmenuje i film, který si můžete právě pustit na Netflixu a který do velké míry kopíruje děj téhle závěrečné knihy. Ale jestli vám můžu něco poradit, přečtěte si napřed ten komiks, jo? A to neříkám jen proto, že jsem z nakladatelství, které ho vydává. Fakt mi to přijde lepší i pro celkový dojem a uzavření téhle jedné srdcerváčovské éry. :)

Srdcerváči nám všem myslím dali spoustu pozitivního, otevřeli otázky a myšlenky na téma lgbtq+ tak, jako podle mě žádný YA komiks nebo kniha do té doby. Alice Oseman ve svém universu (které zasahuje i do doprovodných knížek) představuje celou plejádu témat, nebojí se mluvit o lásce v jakékoli podobě, o problémech duševního zdraví, identity a hledání sama sebe během dospívání, což je fakt sakra těžké období pro každého člověka. Srdcerváči nejsou jen pěkné obrázky s lístečky a jsem moc ráda, že jsme vám je mohli převést do češtiny (a tímto smekám i před Romčou Bičíkovou, dvorní překladatelkou Alice Oseman, která odvedla skvělou práci, včetně toho, že vymyslela samotný geniální český název Srdcerváči). A tím asi tenhle jímavý blog ukončím. Ale o tom, že nás všechny Srdcerváči změnili tak trochu navždy, svědčí i fakt, že se vás do soutěže o možnost stát se součástí poslední knihy zapojila fakt velikánská hromada. A vylosovaní šťastlivci si svoje jméno budou moci na jejích stránkách přečíst už brzo, česky knížka vychází začátkem září.

A co se jinak děje takhle o prázdninách v CooBoo, abychom to uzavřeli trochu méně pateticky? Eva rediguje druhý díl hokejové romance Rival Darling, Katka cestuje časem s korekturou nové překrásné reedice Rudé jako rubín (tu si trochu přihřívám svou překladatelskou polívčičku), Bára má sice pár dní dovolenou, ale jinak tráví čas s francouzskou podzimozimní knihou s parádní obálkou a jednou spešl vychytávkou, o kterou se s vámi určitě brzy ráda podělí. Adéla pracuje na knize, jejíž jméno nesmíme vyslovit (ehm, ehm, teda ne že bychom ho znali :D), a Iveta začala číst další skvělý komiks s trochu podobnou tematikou jako Srdcerváči, ačkoliv je vlastně úplně jiný. :D Každopádně se jmenuje I Shall Never Fall in Love a myslím, že se máte fakt na co těšit.

Přeju krásné a pročtené letní dny!